Buďte laskaví k rodičům

Páteční kázání 6.6.2014 (8.8.1435), šejch Ahmad Rajab, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není Božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Druhé z deseti přikázání ze súry Dobytek je laskavost k rodičům. Alláh řekl (ve významu): „Rci: „Pojďte sem, abych vám sdělil to, co Pán váš vám zakázal! Nepřidružujte k Němu nic, buďte laskaví k rodičům…“ (Dobytek:151). Alláh zakázal, aby k Němu bylo přidružováno a přikázal laskavost k rodičům. Řekl také (ve významu): „A uctívejte Alláha a nic k Němu nepřidružujte a chovejte se laskavě k rodičům“ (Ženy:36); a další verše.

Laskavostí se zde myslí všechno dobré chování vůči rodičům a zároveň, aby jim člověk neubližoval. Alláh zmínil společně tauhíd (zázkaz přidružovat) a laskavost k rodičům. Proto Abdulláh ibn Abbás řekl: „Tři a tři verše byly seslány spárované, a Alláh nepřijme jediný z těchto párů bez druhého. Prvním jsou Jeho slova (ve významu): „A konejte modlitbu a odvádějte almužnu“ (Kráva:43), a proto není přijata modlitba toho, kdo se modlí, ale neodvádí (povinnou) almužnu. Druhým Jeho slova (ve významu): „Řekni: Poslouchejte Alláha a Posla Jeho“ (Rod Imránův:32), a proto není přijata poslušnost k Alláhu od člověka, který není poslušný k Poslu (nechť ho Alláh pochválí a ochrání). A třetím jsou Jeho slova (ve významu): „Buď vděčný Mně a svým rodičům“ (Luqmán:14), a proto Alláh nepřijme vděčnost člověka k Němu, dokud ten není vděčný ke svým rodičům.“

V súře Noční cesta nám Alláh více objasňuje toto přikázání, aby bylo všem jasné, jak se mají chovat k svým rodičům. Alláh v této súře říká (ve významu): „Pán tvůj rozhodl, abyste nikoho kromě Něho neuctívali a abyste rodičům dobré prokazovali. A jestliže jeden či oba z nich u tebe zestárnou, neříkej jim „Fuj!“ a neodbývej je stroze, nýbrž mluv s nimi slovem laskavým! Skloň k nim oběma z milosrdenství křídla pokory a řekni: „Pane můj, smiluj se nad nimi oběma, tak jako oni mě vychovali, když jsem byl malý!“ Pán váš nejlépe ví, co v duších vašich je a jste-li zbožní, On věru ke kajícníkům je odpouštějící.“ (Noční cesta:23-25). Tyto verše objasnily mnoho věcí, které je (v této otázce) pro muslima povinné udělat.

Naše středové a přímé náboženství nám přikazuje laskavost k rodičům, i kdyby nebyli muslimové. Alláh říká (ve významu): „A uložili jsme člověku laskavost k rodičům jeho - neb nosila jej matka jeho se samými nesnázemi a odstavila jej po dvou letech - řkouce: „Buď vděčný Mně i rodičům svým neb u Mne je cíl konečný!“ Nutí-li tě však usilovně, abys ke Mě přidružoval něco, o čem nemáš vědění žádné, pak je neposlouchej! Buď k nim na tomto světě laskavý podle zvyklosti uznané, avšak následuj cestu těch, kdož kajícně se ke Mně obrátili! Ke Mně se pak uskuteční návrat váš a Já vás poučím o tom, co jste konali.“ (Luqmán:14-15).

Podobně je tomu i v sunně. Asmá bint Abí Bakr řekla: „Přišla ke mně má matka, která neměla zájem o islám, a chtěla se mnou být v kontaktu, tak jsem se zeptala Alláhova posla (nechť ho Alláh pochválí a ochrání), zda s ní mám být v kontaktu. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) na to řekl: „Ano, buď v kontaktu se svou matkou.“

Jak Koránské verše, tak Prorokovy výroky, vše velice dobře objasňuje povinnost a důležitost laskavosti k rodičům, ale i štědrou odměnu, kterou Alláh určil za tento skutek. K těmto textům patří:

Prorokův výrok, který vyprávěl Abdulláh ibn Amr ibn Al’ás: „Boží spokojenost je vázána na spokojenost rodičů, a Boží hněv na jejich hněv.“ Boží spokojenost si přitom přeje každý muslim. Je to nejvznešenější cíl každého věřícího.

Mu’áwija ibn Džáhima vyprávěl, že jeho otec přišel k Prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání): „Chci jít do boje a přišel jsem tě požádat o radu!“ Zeptal se ho: „Máš matku (naživu)?“ Odvětil: „Ano.“ Řekl mu: „Drž se jí, ráj je u její nohy!“

Abu Addardá řekl: „Slyšel jsem Alláhova posla (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) říct: ‚Rodič je střední branou ráje, tak se o ni nech připravit, pokud chceš, nebo si ji chraň!‘“ Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) také řekl: „Koho by potěšilo, aby mu byl prodloužen život a rozmnoženo živobytí, tak ať je laskavý ke svým rodičům a ať udržuje kontakty se svými blízkými.“

V dalším výroku byl Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) tázán: „Jaký čin je nejmilejší k Alláhu Vznešenému?“ Odpověděl: „Modlitba včas.“ Tázající se zeptal dál: „A potom?“ Odpověděl: „Laskavost k rodičům.“

Další výroky objasňují, že laskavost k rodičům je důvod pro odpuštění hříchů a vyřešení nesnází a starostí. A další věci v dalších výrocích.

Pojďme si uvést několik příkladů laskavosti k rodičům:

‘Uthmán ibn ‘Affán řekl: „Od chvíle, kdy jsem přestoupil na islám, jsem se nikdy nemohl pořádně podívat své matce do tváře, protože ke slušnosti k matce patří, že když před ní stojíš, tak sklopíš zrak.“

Alfadl bin Jahjá byl známý tím, že byl velice laskavý ke svému otci. Ten si dělal wudú (malou očistu) vždy jen teplou vodou. Jednou byli oba zavřeni do vězení a strážce jim v jedné studené noci zakázal si vzít do cely dříví. Alfadl vzal nádobu s vodou a držel ji nad lampou celou noc, dokud se voda neohřála. Když to strážce zjistil, zakázal jim další noc i lampu. Alfadl vzal nádobu s vodou, přitiskl si ji k břichu a zůstal tak celou noc, dokud voda nezteplala.

Příběhů a příkladů v otázce laskavosti k rodičům je mnoho, ale není dostatek prostoru k tomu, abychom toho zmínili více, ale stačí jako připomenutí to, co jsme zmínili. Dbejte tedy na poslušnost k vašim matkám a otcům, i kdyby vás to stálo cokoliv, abyste šťastní v tomto životě i v Den zmrtvýchvstání.