A tomu, kdo spoléhá na Alláha, tomu On postačí

22.12.2024 07:58

Páteční kázání 22. 12. 2023 (9. džumáda al-áchira 1445 H). Mešita v Praze 

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Spoléhání se na Všemohoucího Alláha znamená, že člověk svěří veškeré své záležitosti Alláhovi, Pánu všech světů, s naprostým klidem a s důvěrou v Něj a s tím, že o Něm dobře smýšlí, že se mu dostane toho, co žádá na tomto i na Onom světě. Je to ctnost a jeden z postojů ve víře. Všemohoucí Alláh praví: A na Alláha se spoléhejte, jste-li věřící!“ (5:23) A také: A tomu, kdo spoléhá se na Alláha, tomu On postačí, vždyť Alláh uskutečňuje rozkaz Svůj a Alláh ustanovil pro věc každou rozměr její.“ (65:3) Spoléhání se na Alláha znamená, že člověk pojme za svůj úmysl, že se bude spoléhat na Všemohoucího Alláha – chvála Mu – a při tom udělá vše, co bude v jeho silách. Všemohoucí Alláh má nad vším moc, vše se děje podle Něho, nic Ho nezastaví, bez Něho nedojde k žádné změně, člověk tedy svěřuje veškeré své záležitosti Alláhovi. Svěří Mu je ještě před tím, než k něčemu dojde. Pokud by to bylo až poté, pak by se jednalo o trpělivost. A obojí jsou přednosti. Abú Alí ad-Daqqáq řekl: „Spoléhání se má tři stupně: spolehnutí se, pak svěření a po té pověření.“

Jakmile se věřící dozví význam slov „Není boha kromě Alláha, Jediného, nikdo a nic k němu není přidružováno, Jemu patří moc a chvála a On je všeho schopen“, neuvidí v reálu nikoho jiného, kdo by konal, než Všemohoucího Alláha, chvála Mu. Vítězství, podpora, úspěch, živobytí, věk, stvoření a přikazování jsou v moci Vznešeného a Mocného Alláha, a jedině Jeho, nikoho jiného vedle Sebe nemá – chvála Mu. Je Vševědoucí, Všemocný, Dostačující pro Své služebníky. Není nic, co by přesahovalo Jeho moc a Jeho vědění, ani Jeho péči a milost. Všemohoucí Alláh praví: Což Jemu nenáleží stvoření a rozkazování? Požehnán buď Alláh, Pán lidstva veškerého!“ (7:54) Vrcholem spoléhání se na Alláha je spokojenost se vším, co Všemohoucí Alláh – chvála Mu – předurčil. Vrcholem uspokojení je úspěch. Je-li služebníkovi dán úspěch, je Alláh jeho očima i ušima a díky tomu si služebník získá Alláhovu náklonnost. Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Můj služebník se ke Mně přibližuje nepovinnými modlitbami, dokud si ho neoblíbím. Jakmile si ho oblíbím, stanu se jeho ušima, jeho očima, rukama, kterýma se odráží, nohama, díky kterým kráčí, když Mne poprosí, vyslyším ho, když Mne požádá o ochranu, ochráním ho.“ Imám al-Ghazálí – nechť je k němu Alláh milostivý – řekl: „Spokojím se s Alláhem jako s tím, na koho se spoléhám. Našel jsem cestu k veškerému dobru.“

Spoléhání se na Alláha vyžaduje, aby Mu člověk důvěřoval. Všemohoucí Alláh praví: A na Alláha spoléhej, neboť vskutku jsi v právu zjevném.“ (27:79) A o Svých poslech říká Všemohoucí: Proč bychom se neměli spoléhat na Alláha, když nás již vedl po cestách našich? My budeme věru trpělivě snášet to, čím nám škodíte – a nechť na Alláha se spoléhají ti, kdož naň se spoléhají!“ (14:12) Tedy: proč bychom se neměli spoléhat na Alláha, když nás vedl těmi nejpřímějšími cestami a ukázal nám je jasně – budeme trpělivě snášet to, čím nám škodíte – tedy ošklivá slova a podlé činy.

Džábir ibn Abdulláh – radija lláhu anhu – vyprávěl: „Byli jsme s Poslem Alláhovým – salla lláhu alajhi wa sallam – na výpravě a mířili jsme k Nadždu. Posel Alláhův – salla lláhu alajhi wa sallam – tam byl v údolí s trnitými keři. Posel Alláhův – salla lláhu alajhi wa sallam – se usadil pod jeden keř a pověsil svůj meč na jednu z větví. Lidé se rozmístili po údolí, aby se skryli ve stínu keřů. Posel Alláhův – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Když jsem spal, tak za mnou někdo přišel a vzal mi meč. Probudil jsem se a on stál u mne a držel meč v ruce. Řekl mi: „Kdo tě přede mnou uchrání?“ Řekl: „Alláh.“ V druhé verzi je, že řekl: „Kdo tě přede mnou uchrání?“ A muž mu odpověděl: „Alláh,“ a ukryl meč do pochvy a posadil se. Posel Alláhův – salla lláhu alajhi wa sallam – se mu nepostavil a sedl si. (podle al-Buchárího)

Spoléhání se na Všemohoucího Alláha je možné jedině tehdy, když člověk udělá vše, co může, neboť nečinné spoléhání se je ostudné a je to nepěkné vůči Všemohoucímu Alláhovi. Věřící dělá všechno, co může, pracuje, se vší vážností, usilovně se snaží a předtím i po té svěří svou věc Alláhovi, spoléhá se na Všemohoucího Alláha, chvála Mu. Věří, že co si přeje Alláh, to bude, a co si nepřeje, to nebude. Alláh – chvála Mu – praví: Připravte tedy proti nim všechno, co schopni jste postavit ze síly a oddílů jezdeckých…“ (8:60)

Spoléhání se na Alláha v životě věřícího přináší to, že ví, že se mu dostává pomoci a podpory od Všemohoucího Alláha – chvála Mu – a reálně to vidí ve svém životě. Nemá tedy důvod ke strachu a neklidu v životě, jeho srdce se plní spokojeností, je neochvějný, stojí pevně na nohách spojený s Alláhem, Jediným. Zde si přečtěme výrok Proroka – salla lláhu alajhi wa sallam: „Ochraňuj Alláha a On bude chránit tebe. Ochraňuj Alláha a najdeš Ho u sebe. Prosíš-li, pros Alláha. Žádáš-li o pomoc, žádej Alláha. Věz, že pokud by se celá obec usnesla, že ti s něčím pomohou, pomohou ti jedině s tím, co ti předurčil Alláh. Pokud by se usnesli, že ti uškodí, uškodí ti jedině tím, co ti předurčil Alláh. Co bylo psáno, to bylo dáno.“

Nejdůležitější je spoléhat se na Všemohoucího Alláha, žádáme-li ho o pomoc a podporu při obraně víry, země, cti, posvátných věcí, nebo když čelíme uzurpátorům a nepřátelům. Všemohoucí Alláh praví: A když jim lidé řekli: ‚Lidé se proti vám shromáždili, bojte se jich!‘, tu zvětšila se ještě víra jejich a zvolali: ‚Nám postačí Alláh, a jak výtečný On je ochránce!‘“ (3:173) Když se Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – střetl s nepřítelem, říkal: „Ó Alláhu, Ty mi pomáháš k vítězství a s Tebou po boku budu bojovat.“

Spoléhání se na Alláha odráží lsti a intriky. Všemohoucí Alláh – chvála Mu – praví: Pravil: ‚Odvolávám se k Alláhovi, co svědku – a též vy buďtež svědky – že odpovědnost nemám za to, co k Alláhovi přidružujete vedle Něho. Chystejte si vespolek proti mně své úklady a čekat mne nenechte! Já na Alláha spoléhám, Pána svého i vašeho; a není zvířete jediného, aby je nedržel za kštici jeho. A Pán můj věru po stezce přímé kráčí.‘“ (11:54)

—————

Zpět