„A ti, kdož ochrání duše své před lakotou, ti budou blažení“

Datum: 11. 8. 2023 (24. muharram 1445 H). Mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Všemohoucí Alláh je štědrý a má rád štědrost. Svou štědrost vůči Svým služebníkům projevil tak, že je nasměroval k veškerému dobru v jejich náboženství, tomto světě i Onom světě a zakázal jim vše špatné a vše, co by mohlo zmenšit jejich odměnu, jako je hamižnost a lakota. Všemohoucí Alláh praví: „A ti, kdož ochrání duše své před lakotou, ti budou blažení.“ (59:9)

Lakota v tomto verši se neomezuje pouze na odepření finančních prostředků a na lakomost, je to obecnější termín. K Ibn Masúdovi přišel muž a řekl: „Bojím se, že jsem zatracen.“ Ibn Masúd se otázal: „Jakpak to?“ Muž odpověděl: „Slyšel jsem, že Všemohoucí Alláh praví: ‚A ti kdož ochrání duše své před lakotou…‘, a já jsem lakotný, jen těžko něco dám z ruky.“ Ibn Masúd mu odpověděl: „Ale to není lakota, o které se zmiňuje Alláh v Koránu. Lakota znamená, že nespravedlivě zadržíš svému bratru majetek, to je lakomost, mějte se na pozoru před lakomostí. Lakota je chování zasluhující výtku, které se nelíbí Alláhovi ani Jeho Poslu – salla lláhu alajhi wa sallam. Ani věřící ho nemají v lásce. Kdo se vyhne lakotě, ten získá mnoho a bude blažený.“

Pravdou je, že lakota je slovo, které nepřijímají odmítavé duše, protože lakota má negativní vliv na věřící duši, na jednotlivce i společnost, protože jedním z jejích neblahých vlivů je rozpad struktury společnosti, šíření nenávisti chudých vůči všem lakotným, i kdyby to byli jejich nejbližší příbuzní.

Všemohoucí Alláh chválí ty, kdo očišťují duši: „Kdo ji očistí, ten jistě vydělá.“ (91:9) A vytýká těm, kdo ji neočišťují: „… a kdo ji zanedbá, ten jistě prodělá.“ (91:10) Kdo ji očišťuje, ten vydělá a zvítězí. Všemohoucí Alláh praví: „Prospívat naopak bude ten, kdo je očištěn a jména Pána svého vzpomíná a modlitbu koná.“ (87:14-15) Proto je povinností věřícího, aby očišťoval svoji duši, aby ji uchránil před zničením, chránil ji před lakotou a hamižností, aby se přiblížil k Všemohoucímu Alláhovi a k lidem. Jedno z varování před lakotou a hamižností vyslovil Posel Alláhův – salla lláhu alajhi wa sallam: „Vyvarujte se lakoty, neboť lakota zničila ty, kdo byli před vámi. Přivedla je k prolití krve a k tomu, že považovali za povolené to, co bylo zakázáno.“ Také řekl: „Lakota a víra nemůžou být v srdci věřícího nikdy spolu.“

Alláh – chvála Mu – chválil muhádžiry a pak také ansáry ve verši: „A část kořisti náleží chudým vystěhovalcům (muhádžir), kteří byli vyhnáni z příbytků svých a od majetků svých a kteří usilují dosáhnout přízně Alláhovy a zalíbení a pomáhají Alláhovi a Poslu Jeho. A toto jsou vskutku lidé spravedliví. Ti, kdož pevně sídlí v tomto obvodu a utvrdili se ve víře ještě před nimi, ti milují ty, kdož se k nim vystěhovali, a nenalézají v hrudích svých žádnou závist kvůli tomu, co dáno bylo vystěhovalcům. A dávají jim přednost před sebou, i kdyby sami měli nedostatek. A ti, kdož ochrání duše své před lakotou, ti budou blažení.“ (59:8-9)

Oproštění duše od lakoty s sebou nese očištění od lakomství a pozvedá člověka na vyšší stupně u Pána Země a nebes. Každý muslim, který chce dosáhnout na stupně v Ráji a dostat se na vyšší pozice, by se měl začít chránit před lakotou, aby dosáhl úplné blaženosti na tomto i na Onom světě. Cestou k tomuto jasnému vítězství je to, aby dokázal ovládnout duši, která ho neustále svádí, ďábla a chtíč a tím zvítězí nad svým našeptávačem a chtíčem a stane se blízkým Bohu, jako tomu bylo u druhů Prorokových – radija lláhu anhum, kteří dosáhli na ty nejvyšší stupně na tomto i na Onom světě, protože kráčeli po přímé cestě a vždy se vyhýbali cestě ďábla.

Saíd ibn Džubajr tradoval podle Abú al-Hajjádže al-Asadího, který vyprávěl, že když obcházel Kaabu, uviděl nějakého muže, který říkal: „Ó Alláhu, ochraň mě před lakotou a nebude nic více.“ Požádal ho, aby mu to vysvětlil, a on řekl: „Když se ochráním před lakotou, nebudu krást, ani se nedopustím cizoložství, ani ničeho jiného.“ Tímto mužem byl Abdurrahmán ibn Auf – radija lláhu anhu.

Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl, že na konci dní ubydou činy a objeví se lakota a rozbroje. Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Čas bude plynout rychle, ubydou činy a bude vhozena lakota (do srdcí lidí), objeví se rozbroje a zabíjení bude častější.“ V této době, kdy se objevilo mnoho rozbrojů a všeobecně se rozšířila lakota a mezi lidmi se šíří lakomost, je naší povinností, abychom spolupracovali na cestě k dobru a bohabojnosti a abychom se pevně drželi Alláha, abychom na tomto světě zůstali vzájemně se milujícími bratry a abychom se navzájem setkali na Onom světě.

Muslim, který ochrání svou duši před lakotou, ochrání ji před touto špatnou vlastností a pozvedne ji na úroveň duše usmířené, kterou chválí Všemohoucí Alláha slovy: „A ty, duše usmířená, vrať se k Pánu svému v zalíbení a spokojená! Vstup mezi služebníky mé a vejdi do zahrady mé!“ (89:27-30)