A bojte se toho dne, v němž k Alláhovi se navrátíte

Páteční kázání 16. 9. 2011 (18. ša'bán 1432), šejch Ahmad Barakát, mešita v Praze

BismiLLÁHirrahmánirrahím,

chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (sAs) je Jeho služebník a posel. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině,společníkům a těm, kdož ho následují, až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha, dodržujme modlitbu a další pilíře islámu a snažme se jít po přímé a správné cestě.

Bratři a sestry v islámu,

Alláh řekl (ve významu): „A bojte se toho dne, v němž k Alláhovi se navrátíte, kdy duše každá bude odměněna podle toho, co si vysloužila, a kdy lidem nebude ukřivděno.“ (Kráva, 281)

Alláh uštědřil lidem ohromné dary a jeden z nejohromnějších je zjevená kniha a přímá cesta. Touto knihou Alláh dal svým služebníkům uniknout z temnot do světla, osvítil jim srdce a sdělil jim, co bude – nesmírná odměna nebo nesmírný trest a dal jim neocenitelné rady.

První moment: sdělení Nejvyššího: „A bojte se toho dne, v němž k Alláhovi se navrátíte.“ (Kráva 281). Podle Ibn ‘Abbáse se jedná o poslední verš seslaný Alláhovu poslovi (sAs), který nám připomíná den, na který velmi často zapomínáme, ale ve který věříme. Připomíná den, který je poslední, který znamená ohromnou odplatu a utrpení nebo ohromnou výhru a připomíná stání před Alláhem se všemičiny, malými nebo velkými. Před tímto dnem a obrovským momentem je ale okamžik, ve kterém se člověk převede z tohoto světa ke světu plného zla nebo světu plného dobra. Během vteřiny se člověk podívá naposled na své příbuzné nebo známé a na tento svět. Je to vteřina, ve které uvěří věřící i nevěřící a uvidí v ní malost a nicotu tohoto světa. Je to okamžik, ve kterém člověk ucítí, jak moc zanedbal stranu Alláha a obrovsky lituje každý okamžik, který zanedbal a volá: Pane, Pane: dej mi navrátit se na zemi, možná vykonám něco dobrého v tom, co jsem zanedbal! (Věřící 99‒100). Je to rozhodující okamžik, ve kterém se člověku buďto zavolá: A ty, duše usmířená. Vrať se k Pánu svému v zalíbení a spokojenosti. (Úsvit 27, 28), nebo zavolá: ohavná duše, vzejdi k hněvu Alláha. Během vteřiny si člověk uvědomí ohromnost věci. Lide Muhammada: bojte se toho dne, v němžk Alláhovi se navrátíte! (Kráva 281). Alláhu můj, který slyšíš prosby, a oživíš mrtvé prosíme tě, abys učinil nejšťastnější náš okamžik ten, ve kterém se bude náš osud rozhodovat, a Alláhu vzpomeň si na nás v tomto okamžiku svou milostivostí, o obklop nás svým odpuštěním. Ty můžeš cokoliv a jsi hodný odpovědi.

Druhý moment: sdělení Nejvyššího: „kdy duše každá bude odměněna podle toho, co si vysloužila, a kdy lidem nebude ukřivděno.“ (Kráva, 281). To bude poté, co se hroby naplnily a byla v nich odměna nebo trest. Zavolá Alláhův volající, aby těla vyšla k ohromnému setkání a ohromnému dni. „V den, kdy země nahrazena bude zemí jinou a nebe jiným nebem a kdy lidé stanou před Alláhem jediným, podmanitelem.“(Abrahám, 48). Den, kdy přítel nebude nic platný příteli a nikdo jim nebude nápomocný. (Dým, 41). A až bude zatroubeno na pozoun, v ten den mezi nimi nebude platit rodokmen a nebudou se vzájemně vyptávat. (Věřící, 101). V ten den prchne člověk od bratra svého, matky své i otce svého, družky své i synů svých, neboť každý člověk v ten den bude mít práci sám se sebou jen. (Zakabonil se, 34‒37). A vyjde člověk zkroušený bídný bez šatů a bosý, aby se ho ptal, soudil a odměnil. A uvidíčlověk tyto skutečnosti před sebou svýma vlastníma očima. A shromáždí se všechny národy na jednu plochu. Tam postojí člověk před svým pánem, a zavolá Alláhův volající: „ty synu oné přistup před Alláha“ (nevolá se jménem otců, protože už neplatí rodové vazby). A přistoupí před Pána pánů a přivolají se všechny národy první a poslední a tak se třeseš před Alláhem a přišel jsi se svýmičiny a jsi tázán za své dny a roky, mládí a co v něm bylo a vše se ti rozepíše před tebou mezi tvé ruce bez vynechání jediného okamžiku, buď bude dobro na tvé straně nebo zlo proti tobě. Tam se ukážou tvé činy noci, tam bude poděkováno oku, které v noci nespalo a uctívalo Alláha, a noze, která neustále stála při Jeho uctívání. Dík patří Tobě, vznešený Alláhu. A byli dotázáni svědkové ‒ země, která tě nosila a nebe, které tě obklopovalo, a řekl Alláh: mluvil jsi pravdu, vezměte mého služebníka do ráje blahobytu a k ohromné spokojenosti a tak dostal svou knihu do pravé ruky ařekl před všemi a světy: „Zde přečtěte si knihu mou! Já soudil jsem, že s účtem svým se setkám a takový bude mítžití spokojené v zahradě vysoké.“ (Nevyhnutelná, 19‒22)

A zavolal volající tu křivou nespravedlivou duši: „přistup před Alláha“, a byl tázán na noci, které strávil ve hříchu a protivení se Alláhovi a na ztracené dny a zavolal volající: „jaké dobro tu hledáš a jaké dobro jsi přinesl ke straně Alláha.“ A roznesly se jeho skandály. „V den, kdy budou jazyky i ruce i nohy jejich svědčit proti nim o tom, co dělali.“ (Světlo, 24). A zavolal volající: „Alláhu, Tvůj služebník ukřivdil a byl křivý a svědčily proti němu části jeho těla a roznesly se skandály před Alláhem, jejich Pánem.“ Ařekl Alláh: „Moji andělé, vezměte ho a z Mé odplaty mu dejte ochutnat. Můj hněv zesílil na toho, kdo měl přede mnou malý stud.“A přistoupila tato křivá nespravedlivá duše před ohněm a hlučným peklem.

Pokaní smaže to, co bylo před ním:

Co má udělat služebník, který zanedbal svou minulost, když si vzpomene na některé z hříchů? Odpověď je, že muslim nesmí ztratit naději v Alláhovu milostivost, neboť Alláh má radost z pokání. Řekne: „Pane můj, učinil jsem hříchy a nemám pro toto nikoho kromě Tebe. Pane můj, učinil jsem špatnosti a nikdo je nesmaže kromě Tebe.“ A prosí svého stvořitele, aby mu odpustil to, co bylo a aby mu proměnil špatnost v dobro a aby ho učinil z lidu poslušnosti k Alláhovi a víry. To řekne a jeho srdce se trhá litováním a bolestí z toho, co učinil vůči k Alláhovi.

Alláhu upevni islám a muslimy, víru a věřící. Alláhu pozvedni nás svým náboženstvím a pozvedni islám skrze nás.