Zamysleme se nad tím, co přinášíme společnosti a světu

Udaj Majid, 15.4.1438/13.1.2017, mešita v Praze

Ve jménu Alláha, Milostivého, Smilovného

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není Božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláhovým a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Mír s vámi. Váš Pán sám Sebe charakterizoval milostí. Když se někdo z vás nevědomky dopustí něčeho špatného, pak toho lituje a polepší se, je Alláh Odpouštějící a Slitovný. Chválím pro vás Alláha, který nemá nikoho, kdo by k Němu byl přidružován, a modlím se za Jeho vyvoleného Proroka a zdravím ho, hledám pomoc u Alláha, požehnání Pána a milosti Ochránce, zdravím vás islámským pozdravem, mír s vámi a milosrdenství Alláha Vznešeného a Jeho požehnání.

Tento den je požehnaný. Jste hosty Milostivého v příbytcích Milostivého. V den, kdy se otevřou nebesa, kdy mizí trápení, srdce se obracejí k tomu, kdo zná to, co je skryté, toto je hodina odhalení, pravdy, zpytování sebe sama, budete sledovat svého Pána, představíte si, co přikázal a co zakázal, pak budete zpytovat sami sebe, v čem jste byli nedbalí, v tento den, moji milí bratři a sestry, národ obnovuje svou sílu, jste národem, který nezná nikoho, kdo by unikl zúčtování Alláha, neposlušný, hřešící, chybující, nedbalý, vracející se do neštěstí, který si zvolil zkaženost a nemorálnost – tohle je jeho den. Modlitba k modlitbě, pátek k pátku, ramadán k ramadánu jsou odčiněním, nejde-li o velké hříchy. Vyjdete jako v den, kdy vás vaše matka porodila, jako národ, kterému záleží na obnově své krve, svého odhodlání, v průběhu času se stává silnější, aby uskutečnila svou dobrou vůli na tomto světě, jste národem předurčeným pro šíření pravdy, jste národem předurčeným pro šíření dobra mezi lidmi, jste obrazem milosrdenství a důvodem hrdosti, jste bytostmi národa postaveného na právech Alláha a právech člověka.

Bratři a sestry, dnes po vás chceme dvě zamyšlení. Zamyslete se jako jednotlivci, sami nad sebou, co vás srazilo k zemi, kterých chyb jste se dopustili, kdo je za ně odpovědný. Nejsem to snad já sám, kdo je příčinou mého neštěstí? Nejsem rukojmím své vlastní špatné volby? Neupadám, protože mě ovládá, chová se ke mně nespravedlivě, vítězí nade mnou a svádí mě k falši? Dnes jsem sám se sebou, se svou duší, se svými city, se svým rozumem a chápáním, jsem příčinou svého neštěstí, jsem důvodem své hrdosti. Druhá strana, která se přede mnou dnes otevírá, je to, co udělám na tomto světě. Jsem jednotlivec z národa, pro který si Vznešený Alláh přál, aby byl národem dobra na zemi. Bratři a sestry, všichni lidé, kteří sdílí svou přináležitost k rodu Adama a Evy, to jsou moji bratři a sestry a ode mne se očekává, že budu obrazem dobra mezi lidmi. Co jsem udělal se svou vírou? Nebyl snad islám silný? Nedal mu Alláh zvítězit jen s malým počtem chudých lidí, ubohých a slabých, bez domova, kteří odešli do emigrace, a tam vybudovali společenství, které vás pojilo jedním zákonem, a nedošlo k tomu útlakem nebo útiskem. Prorok vstoupil do Medíny, aby vybudoval příbytek v emigraci doprovázen zpěvem mužů i žen, kteří říkali, že jim vysvitlo slunce, byl to den slávy a radosti, nepostavili jsme své společenství na útlaku lidí, ani pomocí zbraní, ani vyhrožováním lidem, ani útokem na jejich bytí. Byl to den radosti, štěstí, kdy jsme se shromáždili, abychom mezi námi uzavřeli úmluvu, jejímž prostřednictvím se zavážeme sloužit Vznešenému Alláhovi a konat vše k Jeho spokojenosti. Po dobu tří ze čtyř století jsme žili na vrcholu, učili jsme, budovali a stavěli, postavili jsme mešity, univerzity a fakulty, postavili jsme nemocnice, kde se léčili nemocní, budovali jsme cesty, aby se dostal jeden člověk k druhému, zjednodušili jsme obchodování mezi lidmi, byli jsme příčinou rozvoje a silného postavení lidského bytí. Co dnes dáme lidem? Dáme jim dějiny, o kterých mluvíme. Když se nás zeptají na spravedlnost, uvedeme příklad Umara ibn al-Chattáb, když se nás zeptají na utrácení peněz, uvedeme příklad Usmána ibn Affán, když se nás zeptají na moudrost, uvedeme příklad Alího bin Abí Tálib. Ale kde je náš islám dnes? Kde jsme my? Jsou vaším islámem knihy, které čtete? Noviny, kterými listujete? Anebo islám přišel, aby byl životem, morálkou, vztahem, abychom ho předali lidstvu? Co je to, kvůli čemu bylo sesláno 313 poslů, kteří přišli postupně k lidem, aby je uvedli na správnou cestu? Dnes jsme v očích lidí národem budižkničemů. Nevyrábíme si jídlo, nevyrábíme si oblečení, nevyrábíme si nápoje, nevyrábíme si auta, nevyrábíme si telefony, jsme závislí na jiných, jiní nás krmí, oblékají, natahujeme ruku k lidem s prosíkem. Říkáme – a Alláh je mocný i Jeho Posel a věřící – kde je náš podíl na hodnotách lidí, lásce lidí, tento Prorok, který přišel, nás naučil, že i kdyby byla Ka^cba stokrát zbourána, je to pro Vznešeného Alláha stále málo oproti tomu, když někdo pošlape lidskou důstojnost. Náš Prorok nás prostřednictvím Umara bin al-Chattába naučil, kdy jste zotročení jako lidé, přestože vás matky porodily jako svobodné.

Jsme národem, který má své hodnoty, svou hrdost, důstojnost, jsme národem dobra. Jsme národem, který světu nic nedává. Potřebujeme se, bratři a sestry, zamyslet, udělat si revizi, zpytujte sami sebe. Víra nejsou dějiny, nebyla jen aplikována a hotovo. Vaše víra není kniha, která se přečte, a pak se před vámi otevře život a zjistíme, že jsme úplně mimo něj. Naše víra znamená bdělost svědomí, povýšení rozumu, silou člověka je jeho důstojnost, žádá se od vás, abyste lidem řekli, že my jsme islám, toto je náš postoj k bytí člověka, jsme národem, který Vznešený Alláh naučil, že první dvě věci, které se od nás žádají, jsou, abychom se zasadili o vítězství ukřivděného, ať je kdekoli, a abychom pomáhali potřebnému, ať je kdekoli. „Co soudíš o tom, jenž nazývá náboženství lží? To je ten, jenž sirotka odhání a k nakrmení chudáka nepobízí.“ Jsme národem, který se učil, že může vyléčit všechny nemoci lidstva. Cožpak našemu Prorokovi, když vycházel z jeskyně Hira, nebušilo srdce, nebyl pobledlý a neuchýlil se k Chadídže, matce věřících, která ho přijala s láskou, uklidnila ho, když se třásl a řekla: „Přísahám při Alláhovi, že tě nikdy neponíží. Neseš břímě lidí, jsi pohostinný, pomáháš potřebným a pomáháš proti zvratům osudu, které postihují lidi.“ Islám je pomocí proti zvratům osudu, islám je touha po nejvyšším lidství, lidství, ve kterém je povinností záchrana každého, kdo utrpěl křivdu, jsme odpovědní za každého utlačovaného na světě, jsme povinni stát při každém, s kým je na tomto světě jednáno nespravedlivě. Náš Prorok nás učil tím, že se účastnil Ligy čestných, když mu bylo 23 let v Mekce v domě Abdulláha bin Džadaán. Když se mu dostalo zjevení, řekl: „Tato aliance mi byla nabídnuta před islámem. Kdyby mi byla nabídnuta v islámu, souhlasil bych, abych zachránil každého, s kým je jednáno nespravedlivě.“