Vyznání víry

Páteční kázání 17. 11. 2017 (29.2.1439), šejch Ahmad Rajab, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jen Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (sallalláhuʻalajhiwasallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.

Vyznání víry „Není boha kromě Alláha“ je klíčem ke štěstí, cestou k vítězství a úspěchu, s ním se vstupuje do Ráje a uniká Peklu s dovolením Alláha. Je počátkem víry, jejím základem, tím nejhlavnějším. Všemohoucí Alláh pravil: „Ten, kdo nevěří v Tághúta a věří v Alláha, ten uchopil se rukojeti spolehlivé, jež nikdy se neutrhne.“ (Kráva, 2:256) Toto jsou slova, kvůli kterým vyslal Alláh Své posly. Všichni poslové vyzývali svůj lid k tomu, že „není boha kromě Alláha“, je nejvyšší příčkou víry, nejlepší formulací k připomínání si Alláha.

Aby bylo vyznání jedinosti Alláha (tauhíd) správné, aby v Soudný den zachránilo toho, kdo ho pronáší, musí být splněny tyto podmínky:

První podmínka: Vědění ve významu opačném k nevědomosti. Všemohoucí Alláh pravil: „Věz tedy, že není božstva kromě Alláha.“ (Muhammad, 47:19) Dále pravil: „Kromě těch, kdož pravdu vyznali.“ (Zlaté ozdoby, 43:86) (Tj. kdo vyznali, že „není boha kromě Alláha“, a jsou vnitřně přesvědčeni o tom, co vyslovili.) Ve sbírce správných hadísů se traduje podle Uthmána (rAa), že Prorok (sAs) řekl: „Kdo zemře s přesvědčením, že „není boha kromě Alláha“, ten vejde do Ráje.“ Slova „není boha kromě Alláha“ znamenají, že jediným, kdo se má skutečně uctívat, je Alláh.

Druhá podmínka: Přesvědčení, tzn. že ten, kdo ho pronáší, je zcela přesvědčen o významu jednotlivých slov. Pro víru je nezbytné být přesvědčen, ne se jen domnívat. Vznešený a Všemocný Alláh pravil: „Věřícími jsou pouze ti, kdož uvěřili v Alláha a Posla Jeho a poté nepodlehli pochybnostem.“ (Komnaty, 49:15) Jako podmínku toho, že uvěřili v Alláha a Posla Jeho, stanovil nepodlehnutí pochybnostem, tedy neměli pochybnosti. Ve sbírce správných hadísů se traduje podle Abú Hurajry, že Prorok (sAs) řekl: „Když kdokoli ze služebníků Alláhových vyzná, že není boha kromě Alláha a že já jsem Posel Alláhův, aniž by měl o některém z těchto dvou (principů) pochybnosti, nebude mu upřeno vstoupit do Ráje.“ Podmínkou pro to, aby člověk, který toto pronese, vstoupil do Ráje, bylo ustanoveno, že o tom musí být vnitřně přesvědčen, nesmí o tom pochybovat.

Třetí podmínka: Přijetí, akceptování toho, co je stanoveno v tomto vyznání, srdcem i jazykem (vnitřně i navenek). Ve sbírce správných hadísů se traduje podle Abú Musá (rAa), že Prorok (sAs) řekl: „Vedení a vědění, se kterým mě poslal Alláh, lze přirovnat k dešti, který dopadne na nějakou půdu. Do úrodné půdy se voda vsaje a vyroste bohatá tráva a byliny. Jinde dopadne na půdu, která je písčitá a nezadrží vodu, ani na ní nic neroste. K tomuto je možné přirovnat člověka, který rozumí náboženství Alláhovu a má užitek z toho, s čím mě Alláh poslal, učí se a učí ostatní, a člověka, který se tímto nijak nepozvedl (tzn. nemá užitek z toho, s čím byl Prorok (sAs) poslán), ani nepřijal Alláhovo vedení, se kterým jsem byl poslán.“

Čtvrtá podmínka: Podrobení se, odevzdání se – je dokázáno, že toto nelze vynechat. Vznešený a Všemocný Alláh pravil: „Ten, kdo se odevzdal do vůle Alláhovy a koná dobré skutky, ten chopil se rukojeti nejspolehlivější.“ (Luqmán, 31:22) – „Rukojetí“ je myšleno vyznání „není boha kromě Alláha“, odevzdání se znamená podrobit se, nechat se vést. Takový člověk koná dobré skutky a vyznává Alláha Jediného. Kdo se neodevzdá do vůle Alláhovy, kdo nekoná dobré skutky, nechopil se rukojeti nejspolehlivější. Ve správném hadísu se traduje, že Prorok (sAs) řekl: „Nikdo z vás není skutečně věřícím, dokud nepodřídí své tužby tomu, co jsem přinesl.“ – což je nejvyšší míra odevzdanosti.

Pátá podmínka: Upřímnost jako opak lži. Znamená to pronést vyznání víry upřímně, z hloubi srdce, co na srdci, to na jazyku. Vznešený a Všemocný Alláh pravil: „Aliflámmím! Což si lidé myslí, že budou ponecháni na pokoji, když řeknou: ‚Uvěřili jsme,‘ a že zkoušeni nebudou? Vždyť jsme již zkoušeli ty, kdož před nimi byli, a Alláh věru pozná ty, kdo pravdu mluví, i ty, kdo lháři jsou.“ (Pavouk, 29:1-2) V obou sbírkách správných hadísů se traduje podle Muáze bin Džabal (rAa), že Prorok (sAs) řekl: „Kdo vyzná, že není boha kromě Alláha a že Muhammad je Jeho služebník a Posel, upřímně, z celého srdce, toho Alláh zachrání před Ohněm pekelným.“

Šestá podmínka: Oddanost – to je očištění všech činů od všeho, co by je mohlo poskvrnit modloslužebnictvím. Všemohoucí Alláh pravil: „Což Alláhovi víra upřímná nepatří?“ (Skupiny, 39:3) a dále: „Rci: ‚Alláha budu uctívat, upřímně Mu zasvěcuje víru svou.‘“ (Skupiny, 39:14)

Sedmá podmínka: Láska k tomuto vyznání, k jeho obsahu, k tomu, na co odkazuje, k lidem, kteří ho vyznávají a řídí se jím a dodržují jeho podmínky. Všemohoucí Alláh pravil: „Jsou mezi lidmi někteří, kdož berou si vedle Alláha jiné, Jemu na úroveň postavené, a které milují, jako milují Alláha. Avšak ti, kdož uvěřili, ti v lásce své k Alláhovi jsou silnější.“ (Kráva, 2:165) Alláh tím říká, že ti, kdo uvěřili, jsou v lásce k Alláhovi silnější, protože v lásce k Němu nikoho a nic nepřidružují jako ti, kdo prohlašují svou lásku k Němu a přitom si berou vedle Něho jiné, Jemu na úroveň postavené, které milují stejně jako Jeho. V obou sbírkách správných hadísů se traduje podle Anase, který vyprávěl, že Posel Alláhův (sAs) řekl: „Nikdo z vás není skutečným věřícím, dokud mu nejsem milejší než vlastní syn, vlastní otec a všichni lidé.“

Všichni muslimové by měli uvést tato slova do praxe slovy i činy v přesvědčení, že splněním těchto podmínek dosáhnou vítězství a úspěchu – s dovolením Všemohoucího Alláha.