Usmíření lidí je nejlepší cesta

Páteční kázání 19. 2. 2016, šejch Ahmad Rajab, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Služebníci Alláhovi, jeden z projevů Alláhova správného vedení muslimů a Jeho slitování s nimi je to, že je sjednotil v islámu, propojil jejich srdce vírou a nastolil u nich pořádek. Odstranil od nich zlobu a nesnášenlivost a vytvořil z nich jeden národ spolupracující jako jedno tělo. Když mu onemocní jedna část, onemocní celé tělo, zachvátí ho horečka a nespavost. Přikázal jim a nabádal je, aby se navzájem usmiřovali: „Věřící jsou si přece bratry; usmiřujte tedy oba bratry své a buďte bohabojní – snad dostane se vám smilování!“ (Komnaty, 49:10)

Bratři a sestry muslimové, všechno to, co sjednocuje muslimy a přibližuje je jednoho k druhému, ustanovuje islám za povinnost nebo je to upřednostňováno. Naopak všechno, co vzdaluje členy muslimského národa jednoho od druhého a uvádí jejich duše do chaosu, bylo zakázáno a islám před tím varuje. Jednou z věcí, ke které nás islám vede a nabádá nás k ní, je usmiřování se.

Vznešený Alláh v Koránu přikazuje: „Bojte se Alláha, dohodněte se mezi sebou…“ (Kořist, 8:1) A dále: „Bojují-li mezi sebou dvě skupiny věřících, usmiřte je! A činí-li jedna skupina z těch dvou bezpráví druhé, bojujte proti těm, kdo činí bezpráví, dokud se před rozkazem Alláhovým neskloní! A když se skloní, usmiřte obě strany spravedlivě a buďte nestranní, neboť Alláh věru miluje ty, kdož jsou nestranní!“ (Komnaty, 49:9)

Jedním z projevů usmiřování je také usmiřování mezi manželi. Vznešený Alláh pravil: „Jestliže se žena obává od manžela svého hrubosti či lhostejnosti, není pro ně hříchem, dospějí-li mezi sebou ke vzájemné dohodě, neboť dohoda je to nejlepší.“ (Ženy, 4:128) A dále: „A přejí-li si oba manželé usmíření, Alláh mezi nimi zařídí shodu…“ (Ženy, 4:35)

Usmíření, je vznešený, vážený čin, za který náleží od Alláha velká odměna. Usmíření je tím nejlepším, kvůli čemu se lidé tajně scházejí. Alláh pravil: „Není nic dobrého ve většině jejich tajných schůzek, leda u toho, kdo přikazuje almužnu či dobré skutky anebo svornost mezi lidmi. A kdo toto činí ve snaze dosíci zalíbení Alláhova, tomu dáme odměnu nesmírnou.“ (Ženy, 4:114)

Z usmíření lidí dokonce plyne větší prospěch než z nepovinného půstu, modlitby nebo dobročinného daru. Aby mohl být prospěch větší, řekl Prorok (sAs) dle citace Abú ad-Dardá’a toto: „Mám vám říci, co je stavěno na vyšší stupeň než půst, modlitba a dobročinný dar?“ Lidé mu odpověděli: „Ano.“ Řekl jim: „Usmiřování mezi lidmi. Bourání vztahů mezi lidmi znamená destrukci.“ (podle Abú Dáwúda) Usmiřování lidí patří k těm nejlepším činům. Bourání vztahů mezi lidmi, poštvání jednoho proti druhému jsou ty nejzavrženíhodnější věci a nejhorší hříchy, které ničí víru. Usmiřování je prospěšné také proto, že je to čin, který uspokojuje Alláha a Jeho Posla. Prorok (sAs) říká: „Mám vám říct, co uspokojuje Alláha a Jeho Posla?“ Odpověděli mu: „Ano.“ Pokračoval: „Usmiřuj lidi, jestli jsou v rozepři. Přibliž je k sobě, jestliže se od sebe vzdálí.“ Prospěch z tohoto činu plyne také z toho, že člověk, který někoho usmíří, získává pro sebe dobročinný dar a dostane se mu díky tomu milosti od Alláha. Prorok (sAs) říká: „Existuje dobročinný dar daný za každý kloub v těle (jakožto projev vděčnosti Alláhovi) každý den, kdy vyjde slunce. Soudit spravedlivě mezi dvěma lidmi je považováno za dobročinný dar…“

Důkazem toho, jak důležité je usmiřování lidí, je to, že Prorok (sAs) povolil člověku, který někoho usmiřuje, v případě nutnosti i zalhat, přestože lež patří k těm nejhorším hříchům. Povolil ji však člověku, který někoho usmiřuje a který to potřebuje, aby docílil usmíření. Může zalhat, aby docílil, aby spolu mluvili a aby přestal ten, kdo vztahy bourá. Umm Kulthúm bint Uqba (rAa) vyprávěla, že Prorok (sAs) řekl: „Není lhářem ten, kdo usmiřuje lidi a sděluje nebo říká (něco) dobrého.“

Bratři a sestry muslimové, kdo usmiřuje lidi, dělá vznešenou věc, protože usmíření znamená urovnání vztahů mezi lidmi, odstranění překážky, kvůli které jsou vztahy přerušeny, a sporu, a jak jsme řekli, toto je jeden z nejvýznamnějších činů.

Prorok (sAs) sám osobně usmiřoval znesvářené strany a existuje o tom mnoho příkladů z vyprávění. Usmiřování má své zásady a postupy, které ukázaly právní texty a kterými se řídili oddaní věřící, kteří někoho usmiřovali. Zmíníme několik zásad:

1) Musí pojmout upřímný úmysl pro Alláha a nesmí to dělat kvůli majetkovému prospěchu, lepšímu postavení nebo pověsti apod. Musí to dělat výhradně kvůli Alláhovi.

2) Jeho cílem musí být spravedlnost a musí se mít velmi na pozoru, aby někomu neukřivdil.

3) Jeho usmiřování musí být v souladu s islámským právem a je dobré, když se poradí s učenci, prostuduje danou věc ze všech úhlů a vyslechne obě strany.

4) Nemá uspěchat své rozhodnutí. Spěch vede k tomu, že toho usmiřující člověk více pokazí, než vylepší!

5) Musí si pro usmíření vybrat vhodnou chvíli.

6) Důležité také je, aby mluvil laskavě.

Nechť nám Alláh dopřeje úspěchu v tom, co má rád.