Usiluj o to, co ti prospívá

Páteční kázání 28.7.2017 (5. 11. 1438), šejch Ahmad Rajab, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Abú Hurajra (rAa) vyprávěl, že posel Alláha (sAs) řekl: „Silný věřící je lepší a milovanější u Alláha než slabý věřící a v každém z nich je dobro. Usiluj o to, co ti prospívá, a pros Alláha o pomoc a nepolevuj, a když tě něco postihne, neříkej, kdybych býval udělal to či ono, nýbrž řekni: Takto Alláh rozhodnul a co chce, činí. A vskutku slovo "kdyby" otevírá bránu pro satana.“ (hadís sahíh, vyprávěl ho Muslim)

Tento hadís nám vysvětlil imám an-Nawawi (rAa) takto: Slovem "Síla" je v tomto hadísu zamýšleno odhodlání osoby a využití jeho schopností pro záležitosti Posmrtného života. A "silou" v tomto hadísu rozumíme sílu víry, znalosti, poslušnosti, sílu názoru, odhodlání a vůle ke konání cnostných skutků a dobra. A mimo toto výše zmíněné, s tím souvisí i síla těla, pokud pomáhá člověku a podporuje ho v konání dobra. Síla těla sama o sobě není tím, co by mělo být chváleno, leda by byla využita ve prospěch toho, co má Alláh rád a co Ho těší.

Potom řekl Prorok (sAs): „a v každém z nich je dobro“, tedy že ve věřícím silném i slabém je dobro, protože každý z nich je věřící, ale silný věřící je před Alláhem lepší, kvůli jeho silné víře.

Poté dal Prorok (sAs) doporučení, které je tématem dnešního kázání: „Usiluj o to, co ti prospívá“. A úsilím je zde míněno: vynaložení snahy k získání toho, co člověku prospívá z věcí víry a tohoto světa. A učenci rozdělili prospěšné věci na 2 skupiny: 1) záležitosti víry 2) záležitosti tohoto světa. Služebník potřebuje obojí, ale za podmínky, že záležitosti světské (tohoto světa) ho nebudou odvádět od záležitostí víry. A pokud jsou tyto věci povolené v Islámu, pak by měl o ně muslim usilovat. A snažit se o vše, co mu prospívá z věcí víry i tohoto světa, ale pokud je v rozporu prospěch světský s prospěchem víry, má muslim upřednostnit to, co mu prospívá z víry. Když je v pořádku víra, i záležitosti tohoto světa budou v pořádku. A co se týče záležitostí světa - pokud se zlepší a současně s tím se zhorší víra, v důsledku se pak stejně zhorší i záležitosti tohoto světa.

První generace národa muslimů z našich předků (kéž je s nimi se všemi Alláh spokojen) vynakládaly veškeré úsilí, aby dosáhly spokojenosti Alláha (Sláva Jemu Dokonalému, Velebenému) a úspěchu v Posmrtném životě. A hodně se ohledně tohoto ptaly. A ptaly se Proroka (kéž ho ALLÁH pochválí a dá mu mír) co člověka nejvíce přiblíží k vstupu do Ráje? A odpověděl Prorok (sAs): „Bohabojnost a dobré mravy.“ Jeden muž se ptal Proroka (sAs): „Ó Posle Alláha, poraď mi, které skutky mám konat, aby mě přiblížily k Ráji a vzdálily od Pekla. Řekl mu: „Uctívej Alláha a nic k Němu nepřidružuj, konej modlitbu, dávej almužnu a dbej o své příbuzenské vztahy.“ Poté, co se muž otočil, Prorok (sAs) řekl: „Když se bude držet toho, co jsem mu přikázal, vstoupí do Ráje.“ Tento hadís vyprávěl Muslim. A také ctihodný přítel (as-sáhabí) Proroka (sAs) Abú Jurzah al-Aslamí (rAa) vyprávěl: „Řekl jsem, Ó Posle Alláha, nauč mě něco, co mi prospěje (bude mi užitečné). A odpověděl mi: „Odstraň překážky z cesty muslimů.“ A také řekl Prorok (sAs): „Nejlepší z lidí jsou ti, kteří jsou prospěšní druhým lidem“, a také jiná prospěšná práce, se kterou přišel Islám. A potom doporučil Prorok (sAs) prosit o pomoc pouze Alláha Jediného a nikoho jiného. Usiluj o to, co ti prospívá, a pros o pomoc Alláha, který má Moc a Vznešenost. Spoléhej se na Něj a hledej u Něj útočiště. A nezapomeň prosit Alláha o pomoc, i kdyby se to týkalo snadné záležitosti. A část výroku Proroka (sAs): „A pros o pomoc Alláha“ poukazuje na to, že služebník má prosit o pomoc pouze Alláha a nikoho jiného. Tzv. Isty'ána - je prosba a hledání pomoci u Alláha Velebeného. Pokud muslim potřebuje požádat někoho z lidí o pomoc, může to udělat, ale ať to bere pouze jako prostředek nebo příčinu, ale ne jako pilíř, na který se bude spoléhat.

Řekl bin Rahab, že co se týče Isty'ána máme žádat o pomoc Alláha, který má Moc a Vznešenost Jediného a v žádném případě některé z Jeho stvoření, protože služebník není schopen sám o sobě přinést užitek ani odvrátit zlo, ani pomoci ku prospěchu ve víře ani ve světských záležitostech, toho je schopen pouze Alláh Mající Moc a Vznešenost. A ten, komu pomůže Alláh, bude tím, komu bude pomoženo, a ten, kdo nežádá o pomoc Alláha), tomu Alláh nepomůže, a dotyčný bude z těch, kdo zůstanou bez pomoci. A proto v každém cyklu modlitby (v súře al-Fátiha) vzýváme Alláha a říkáme: "jen Tebe uctíváme a jen Tebe o pomoc prosíme".

Slova v další části výroku „a nepolevuj“ znamenají: neopomíjej tento požadavek a neochabuj v tomto konání. Nebuď lenivý a neodkládej práci. Když práci začneš, pokračuj v ní, protože kdybys ji opustil, začal bys práci jinou, a práce původní by zůstala nedokončena. A je z vedení Proroka (sAs) - že začal tou nejdůležitější prací, která byla díky němu zahájena.

A další část výroku „a když tě něco postihne, neříkej, kdybych býval udělal to a to“ znamená: Poté, co ses snažil, vynaložil úsilí, prosil Alláha o pomoc (spoléhal ses na Něj) a vytrval jsi, potom pokud tvá záležitost dopadla jinak, než jsi chtěl, neříkej - vskutku kdybych udělal to a to, bylo by to tak a tak; protože tato záležitost není v tvé moci (podřízena tvé vůli). Ty jsi učinil to, co ti bylo nařízeno a použil jsi správné a povolené prostředky. A jak říká Alláh v překladu významu Koránu, v Súře Svinutí: „Však přát si toho nebudete, pokud Alláh, Pán světů, nebude chtíti!“ (81:29)

Abychom z dnešního kázání získali ještě více ponaučení, dodejme, že slovo "kdyby" má více významů a ne vždy je zakázáno ho říkat. Důkazem toho je několik hadisů uvedených v Sahíh al-Buchárí, které užití slova "kdyby" povolují v některých případech. Co se týče zákazu, zmíněného v dnešním hadísu, jedná se o pronášení slova "kdyby" při nářcích ohledně záležitostí tohoto světa nebo nespokojenosti s osudem, což je v tomto hadísu zakázáno, a Alláh ví nejlépe.

Pokud bychom se tímto hadísem řídili a aplikovali ho, byl v tom obrovský užitek a velmi bychom se uklidnili.