Těžké zkoušky muslimské ummy - 2. část

Páteční kázání 23. 8. 2013 (16. šawwál 1434), šejch Samer Shehadeh, Mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není Božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Muslimové! Minule jsme si povídali o těžkých zkouškách, kterými prochází muslimská umma. Jedna z těchto pohrom nastala před několika málo dny v Sýrii. Teroristická syrská vláda použila proti svému bezbrannému lidu chemické zbraně, které zabily stovky dětí, žen a dalších nevinných civilistů. Další tisíce jsou mezi životem a smrtí a jen vyčkávají na svůj osud, protože jim bylo upřeno i právo na zdravotní péči. Ticho a ignorace ze strany sousedních arabských států a celého mezinárodního společenství je pro každého člověka se sebemenším citem pro lidskost a spravedlnost naprosto nepochopitelná. Tyto státy, které nečinně přihlížejí na masakry a lidské zločiny syrské vlády, zaplatí vysokou cenu za svou ignoranci. Vlády, které přihlížejí těmto zločinům a nijak nezasáhnou přesto, že mohou, nechť očekávají ponížení, kterému se nevyhnou. Takové jsou totiž Boží zákony, které se nemění. Dnes zmíníme zásady a pravidla, kterých je nezbytné se držet, pokud chceme těmito zkouškami bezpečně projít. Těchto zásad je pět:

1. Vše, co zasáhlo naši ummu, ať už je to oslabení, ponížení, porážka či chudoba, je zapříčiněno našimi hříchy. To přesto, že Alláh mnoho věcí milostivě opomíjí a přisuzuje vše tak, aby to ve svých důsledcích bylo pro tuto ummu dobré. Alláh proto nikdy nepošle na tuto ummu někoho, kdo ji celou zahubí, a když jí přisoudí těžkou zkoušku, nikdy není tato zkouška pouze trestem, ale obsahuje v sobě i milost. Mezi projevy milosti při těchto zkouškách patří např. to, že mnoho muslimů umírá mučednickou smrtí, tedy jako šahíd, což je pro ně jenom dobře. Jiní neumírají jako mučedníci, ale tím, že byli nespravedlivě zabiti, jim jsou odpuštěny jejich hříchy, a další budou v Soudný den zachráněni před trestem nebo jim alespoň bude zmírněn trest díky neštěstím, která v tomto životě protrpěli. To vše je milost, která se skrývá v těchto neštěstích. Jakmile se však naše umma pevně chytne provazu Božího, kajícně se k Němu navrátí a opustí hříchy, pak jí patří vítězství, svrchovanost a úspěch na každém poli. Naši nevěřící nepřátelé, nespravedliví panovníci a pokrytci a zrádci – to vše je pouze výsledek našich hříchů. Alláh totiž posílá na ummu za její hříchy trest zevnitř i zvenku, aby se kajícně vrátila ke svému Pánu. Z tohoto důvodu je prvním krokem k nápravě situace ummy a záchraně z těchto těžkých zkoušek upřímné pokání každého z nás.

2. Věřící nikdy neuspokojí nevěřící, dokud neopustí svou víru. Toto je skutečnost, kterou jasně zmiňuje Korán a kterou musí mít na paměti každý muslim. Alláh říká (ve významu): „A nebudou s tebou spokojeni židé ani křesťané, dokud nebudeš následovat jejich cestu!“ (2:120). Věz proto, muslime, že si musíš vybrat mezi spokojeností svého Pána a spokojeností židů a křesťanů. Pokud chceš, aby s tebou byl spokojený tvůj Pán, pak nežádej spokojenost nevěřících. Ti z muslimů, se kterými jsou nepřátelé islámu spokojeni a chválí je, by se proto měli nad sebou vážně zamyslet.

3. Podpora Alláhova náboženství je povinná pro každého muslima. Tato podpora nemá konkrétní podobu, ale nespočet podob. Patří do toho např.: podpora penězi a majetky, médii, šířením pravdy a vzdělanosti, dobročinnou a charitativní činností, praktikováním víry v Alláha, nepřetržitými prosbami k Alláhu o pomoc a další. Dále vězte, muslimové, že ten, kdo tuto povinnost obrátí a podpoří nepřátele islámu v boji proti muslimům, a to jakýmkoliv způsobem, tak se dopustil neodpustitelného hříchu. Taková věc ho totiž vylučuje z islámu a stává se nevěřícím a pokrytcem.

4. Zvláště při těžkých zkouškách je nezbytné držet jazyk za zuby a nevyvozovat závěry ve věcech, které se týkají celé ummy. V takovýchto věcech, které se týkají celé ummy, má právo vyvozovat závěry a vydávat fatwy jenom ti nejznalejší z učenců, ne obyčejní muslimové ani běžní šejchové. Vzkazujeme proto každému, kdo vydává fatwy ve věcech, které se týkají celé ummy, aby byl na pozoru před Alláhovým trestem v tomto i posmrtném životě a držel svůj jazyk na uzdě. Klidně by totiž mohl vyslovit jedno slovo, které by u Alláha znehodnotilo všechny jeho skutky. Alláhův posel (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Člověk může z Alláhova hněvu nad ním vyřknout bez povšimnutí jedno slovo, kvůli kterému bude padat do pekla po dobu sedmdesáti let!“

5. Věřící nikdy neztrácí naději. Pevná víra v pomoc a řešení od Alláha má být zejména v těžkých situacích, nejen když se má člověk dobře a je v bezpečí, to je snadná věc. Skutečná víra je, když je člověk pevně přesvědčen o Alláhově moudrosti ve všem, věří v osud a je přesvědčen o tom, že Alláh ho neopustí a že mu pomůže a dovede ho k vítězství, i když všechna lidská měřítka předpovídají přesný opak. Poslechni si tyto verše a zamysli se nad tím, jak Alláh popisuje situaci pokrytců a situaci věřících při bitvě Al-ahzáb, kdy muslimové byli v takovém ohrožení, že se člověk bál vykonat osobní potřebu. Alláh říká (ve významu): „když proti vám táhli zdola i shora, když zraky vaše se strachem zakalily a srdce vám stoupala do hrdel a když jste měli o Bohu domněnky různé. A byli tam tehdy věřící podrobeni zkoušce a byli otřeseni silným otřesem. A hle, pokrytci a ti, v jejichž srdcích nemoc dlí, zvolali: ‚Vše, co nám přislíbil Bůh a posel Jeho, není nic než klam!‘“(33:10–12); zatímco věřící měli jiný postoj: „Když pak věřící spatřili spojence, zvolali: ‚Tohle je to, co slíbil nám Bůh a posel Jeho a vskutku měli Bůh i posel Jeho pravdu!‘ A vše to posílilo jen víru a oddanost jejich.“ (33:22).