Smířenost s osudem

Páteční kázání 18. 3. 2016, šejch Ahmad Rajab, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (sallalláhu alaihi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Pohromy, které postihují lid, jsou předem daným osudem. Alláh přikazuje svým služebníkům trpělivost, za kterou náleží veliká odměna. Pravil: „… a trpělivým bude dána jejich odměna v míře plné, bez počítání.“ (Skupiny, 39:10)

Po trpělivosti přichází ještě významnější stupeň a tím je smířenost s osudem. Prorok (sAs) se modlíval tuto prosebnou modlitbu: „Prosím Tě, abys mě učinil spokojeným s tím, cos mi předurčil.“

Význam „uspokojení s předurčeným (osudem)“: odevzdání se, klid duše, uspokojení s tím, co předurčil Alláh, a vše, co předurčil Alláh je spravedlivé, dobré a moudré. Uspokojení je více než trpělivost, ten, kdo je uspokojený, smířený, ten je trpělivý a ji přes tuto trpělivost je smířený s tím, co předurčil Alláh, netrpí tím.

Uspokojení, smíření: je největší brána k Alláhovi, ráji na Zemi, místu setkání služebníků Alláha, zřítelnice oka toužících, ten, jehož duše je naplněna uspokojením s osudem, má srdce naplněné pocitem spokojenosti a bezpečí, v jeho srdci je plno místa pro lásku k Alláhovi, obracení se na Něho a spoléhání se na Něho. A kdo neměl to štěstí těšit se z takového uspokojení, bude naplněn opačným pocitem a bude se zabývat jen tím, co ho činí šťastným a v čem uspěje. Zachovalo se mnoho hadísů, které se zmiňují o tom, jak je dobré být spokojený s osudem.

Prorok (sAs) řekl: „Jak skvěle se má věřící! Ve všem se pro něho skrývá dobro. Není pro nikoho jiného než pro věřícího. Když se má dobře, vyjadřuje svůj vděk Alláhovi a to je pro něho dobré. Když ho postihne neštěstí, trpělivě to snáší, což je pro něho ještě lepší.“ (podle Muslima)

Prorok (sAs) také řekl: „Větší odměna je za větší zkoušku. Když Alláh miluje nějaký lid, podrobuje ho zkouškám. Kdo je smířený, je spokojený, kdo je nespokojený, zůstane nespokojený.“ (podle at-Tirmídhího, upraveno al-Albáním)

Ve sbírce imáma Muslima se traduje tento hadís Proroka (sAs): „Každý, kdo je spokojen s tím, že Alláh je jeho Pán, islám jeho náboženství, Muhammad jeho prorok, přijde do Ráje.“ (Každý muslim musí být vnitřně spokojený, smířený a nahlas vyslovit toto uspokojení tak, jak to řekl Prorok (sAs).) Ráno a večer má muslim 3x pronést tuto větu: „Spokojil jsem se s Alláhem jako svým Pánem, s islámem jako svým náboženstvím, Muhammadem (sAs) jako svým Prorokem a Poslem.“ Pak je opravdu na Alláhovi, aby ho učinil spokojeným v Soudný den.

Když se zeptali ibn Šam^cúna na spokojenost, řekl: „Jste spokojeni s tím, že On všechno řídí, činí volbu, rozhoduje, dává, zakazuje, je uctívaným Bohem a Pánem.“

Umar ibn al-Chattáb přišel k Prorokovi (sAs) a uviděl ho, jak leží na rohoži, od které byl otlačený na boku, a pod hlavou má polštář z kůže vyplněný palmovými vlákny, rozplakal se. Prorok (sAs) se ho zeptal: „Co tě rozplakalo?“ Odpověděl: „Chusrau a císař žijí v přepychu a ty, Posle Alláhův, spíš takhle.“ Prorok (sAs) mu odpověděl: „Neuspokojí tě snad, že jim patří tento svět a nám bude patřit život budoucí?“

Je to významný postoj ke spokojenosti, aby nejvyšším cílem v životě muslima bylo uspokojení Alláha a Onen svět. Když přišel Sa^cd bin Abí Waqqás (rAa) do Mekky, byl už tehdy slepý a lidé se k němu sbíhali, aby za ně prosil Alláha, protože jeho prosby byly vyslyšeny. Abdulláh bin as-Sá’ib vyprávěl, že k němu tehdy ještě jako chlapec přišel, a když se seznámili, řekl mu: Ty tady prosíš za lidi. Kdybys poprosil za sebe, vrátil by se ti zrak.“ Sa^cd se usmál a řekl: „Chlapče, to, co mi bylo předurčeno Alláhem, je mi milejší než můj zrak.“ Ibn Mas^cúd řekl: „Chudoba a bohatství jsou dvě cesty. Je mi jedno, kterou se vydám. Když to bude chudoba, ponese s sebou trpělivost, když to bude bohatství, bude to znamenat vynakládání majetku (na dobročinné účely).“

Zijád bin Zádhán nám vypráví, že imám Umar bin Abdulazíz řekl: „Nikdy jsem se v životě neměl tak, že by mě těšilo, kdybych se měl jinak. Od samého rána jsem se radoval jen z toho, co bylo předurčeno a co je osudem.“ Prosluly jeho prosebné modlitby, které často pronášel: „Ó Alláhu, učiň mě spokojeným s tím, co jsi předurčil, požehnej mi v osudu, který jsi mi určil, ať nechci uspěchat to, co jsi odložil, a odložit to, co jsi uspíšil.“

Hassan al-Basrí řekl: „Kdo s tebou soupeří v tvém náboženství, soupeř s ním. Kdo s tebou soupeří ve věcech pozemských, tak mu je nech.“

Každý muslim by měl vědět, že prosebné modlitby ani vynaložení veškerého úsilí pro dosažení kýženého cíle nebo úspěchu neodporují tomu, aby byl spokojený, smířený, ba naopak je jeho povinností to vše udělat, aby nebyl nedbalý. Po té, co to učiní, bude smířený a podvolí se tomu, co mu předurčil Všemohoucí Alláh, svému osudu. Každý člověk by měl být spokojený s tím, co mu určil Alláh, měl by vědět, že ho Alláh podrobuje různým zkouškám a to v každém případě, ať je bohatý či chudý, zdravý či nemocný. Alláh pravil: „… a zkoušíme vás zlým i dobrým pokušením, a k Nám budete navráceni.“ (Proroci, 21:35)

Každý člověk má využít svou situaci k poslušnosti vůči Alláhovi, aby s ním byl spokojený.