Shovívavost a odpuštění v životě Proroka

Páteční kázání 1. 1. 2016, šejch Ahmad Rajab, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Alláh Všemohoucí a Vznešený nabádal Svého Proroka (sAs) k těmto vznešeným způsobům Svými slovy: „Buď shovívavý, přikazuj vhodné a vyhýbej se pošetilým!“ (Rozpoznání, 7:199)

Když se zeptal archanděla Gabriela na význam tohoto verše, odpověděl mu: „Nevím. Zeptám se Svého Všemohoucího a Vznešeného Pána.“ Pak se vrátil a vysvětlil mu význam verše: „Buď shovívavý k tomu, kdo ti ukřivdí, dej tomu, kdo ti něco upřel a udržuj kontakt s tím, kdo s tebou kontakt přerušil.“ Těmito vznešenými způsoby se tedy vyznačoval Prorok (sAs) jak ve svých slovech, tak i ve svých činech a nabádal k nim a naléhal na jejich dodržování svými slovy i činy. Proto řekla ^cÁ’iša (rAa): „Nikdy jsem neviděla Proroka (sAs), že by se mstil za nějaké osobní příkoří, ale pokud někdo provedl něco z toho, co Alláh zakázal, nebylo rozzlobenějšího muže, než byl Prorok (sAs). Pokud měl Prorok (sAs) na výběr ze dvou věcí, vybral si tu jednodušší, jestliže nebyla sama hříchem.“

Vznešený Alláh řekl Svému Vyvolenému a Milovanému přikazujíc mu shovívavost: „… kdybys byl hrubý a srdce tvrdého, byli by věru od tebe odpadli. Odpusť jim tedy…“ (Rod ^cImránův, 3:159) A také: „Odpusť jim a promiň, neboť Alláh věru miluje ty, kdož dobro konají.“ (Prostřený stůl, 5:13) A popisoval ho křesťanům a židům jako shovívavého a odpouštějícího, když řekl: „Vlastníci Písma! Nyní již přišel k vám Náš posel, aby vám jasně vyložil mnohé z toho, co skryli jste z Písma, a prominul vám mnohé.“ (Prostřený stůl, 5:15)

Tento popis vznešených způsobů byl zmíněn i v Tóře, jak se uvádí ve sbírce autentických hadísů podle Abdulláha bin Amr bin al-Ás (rAa), který řekl, když byl dotázán na vlastnosti Proroka (sAs) zmíněné v Tóře: „Ano. Přísahám při Alláhovi, je skutečně zmíněn v Tóře některými z charakteristik, který je zmiňován v Koránu: ‚Proroku, poslali jsme tě jako svědka, zvěstovatele a varovatele, jakožto i ochránce Arabů, jsi můj služebník a posel, dal jsem ti jméno al-Mutawakkil (ten, kdo se spoléhá na Alláha), nemá tvrdé srdce, ani není hrubý, ani není z těch, kdo křičí na tržišti, neoplácí zlo zlem, ba naopak je shovívavý a odpouštějící. Alláh ho k Sobě nevezme, dokud jím nesrovná pokřivené náboženství a lidé nebudou říkáat: ‚Není boha kromě Alláha‘, a pak Alláh těmito slovy vrátí zrak zaslepeným očím a sluch hluchým očím a otevře jimi uzavřená srdce.‘“ (podle al-Buchárího a jiných)

K jeho způsobům patřila shovívavost, jeho povahovými rysy bylo odpuštění a milost a mírnost byla jeho ozdobou.

Zmíníme některé příhody a okamžiky jako příklady milosti Proroka (sAs) pro poučení každého člověka, aby se staly světlem, které ho povede cestou Proroka (sAs).

1) Anas (rAa) vyprávěl, že šel s Prorokem (sAs), jenž měl na sobě plášť z Nadžránu se širokým lemováním, když potkali beduína, který chytil okraj pláště a silně jím trhnul. Anas (rAa) viděl otisk pláště na krku Proroka (sAs), jak silně pláštěm trhnul. Pak beduín řekl: „Muhammade, dej mi něco z Alláhova majetku, který máš u sebe.“ Prorok (sAs) se otočil, usmál se a přikázal, aby mu něco dali.

2) Abdulláh bin Abujj ibn Salúl byl největším pokrytcem v Medíně. Když zemřel, přišel jeho syn za Prorokem (sAs) a požádal ho: „Dej mi svou košili, abych ho do ní oblékl jako do rubáše. Pomodli se za něj a pros za něj o odpuštění.“ Prorok (sAs) mu dal svou košili a řekl: „Až skončíte, dej mi vědět a já se za něho pomodlím.“ Ale Umar ho zadržel a zeptal se: „Nezakázal ti snad Alláh modlit se za pokrytce?“ Prorok mu odpověděl: „Mám dvě možnosti. Alláh mi řekl:„Pros za odpuštění pro ně, anebo nepros!“ (Pokání, 9:80) Prorok (sAs) se za něho tedy pomodlil a Alláh pak seslal verš: „A nikdy se již nemodli nad žádným z nich, když zemře, a nikdy se nezastav u jeho hrobu!“ (Pokání, 9:84) Prorok (sAs) se za ně tedy přestal modlit.

3) Thumáma bin Uthál, vyznávající polyteismus, se postavil proti Prorokovi (sAs), aby ho zabil. Nechal se svést k tomu, že zabije Proroka (sAs). Prorok (sAs) prosil svého Pána, aby mu dal zvítězit nad Thumámou. A co se stalo? Prorok (sAs) vyslal do Nadždu jezdce na koních pro Thumámu bin Uthál. Našli ho a přivázali ke sloupu mešity. Když vyšel Prorok (sAs), přikázal jim: „Propusťte Thumámu.“

Prorok (sAs) nabádal svůj lid ke shovívavosti a odpuštění:

• Podle Abú Hurajry (rAa) se vypráví, že Prorok (sAs) řekl: „Majetku a peněz neubude rozdáním almužny; a když člověk odpustí, Alláh mu jedině přidá na svrchovanosti (nebude poníženým mezi lidmi); a když člověk jedná s druhými skromně, Alláh ho jedině pozvedne.“

• Abdulláh bin Umar (rAa) vyprávěl, že k Prorokovi (sAs) přišel muž a zeptal se: „Posle Alláhův, kolikrát mám odpustit sluhovi?“ Prorok neodpověděl. Muž tedy zopakoval svou otázku a zase nedostal žádnou odpověď. Když se zeptal po třetí, odpověděl Prorok (sAs): „Odpusť mu každý den sedmdesátkrát.“ (upraveno al-Albáním)