Připomínání si Alláha v poutních dnech

Páteční kázání 25. 9. 2015, šejch Ahmad Rajab, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Tyto dny jsou nejlepšími dny pro připomínání si Alláha a těmito dny je jedenáctý, dvanáctý a třináctý den měsíce dhú al-hidždža (ajjám at-tašríq).

Alláh pravil: „Vzpomínejte Alláha ve stanovených dnech!“ (Kráva, 2:203) Podle učenců jsou stanovenými dny právě tyto tři dny (jedenáctý, dvanáctý a třináctý den měsíce dhú al-hidždža). O těchto dnech řekl Prorok (sAs): „Tyto dny (tj. jedenáctý, dvanáctý a třináctý den měsíce dhú al-hidždža) jsou dny jídla, pití a vzpomínání Alláha, Všemohoucího a Vznešeného.“ Je tedy dobré hojně vzpomínat Alláha a pronášet takbír (Alláhu akbar) v těchto dnech, zejména v tento veliký den, neboť nejenže je jedním z těchto tří dní, ale je to také pátek, sváteční den pro muslimy, jeden z nejvýznamnějších dní a ten nejlepší hned po dni obětování. Dochovala se slova Proroka (sAs): „Nejvýznamnějším dnem pro Alláha je den obětování a pak následující den odpočinku.“ Den obětování je desátý den měsíce dhú al-hidždža a den odpočinku je den, který po něm hned následuje. Byl nazván dnem odpočinku, protože poutníci v tento den zůstávají v údolí Miná.

Pronášení takbíru v těchto dnech je neomezené a vázané. Vázané je jakožto pozadí modliteb, od ranní modlitby v den Arafa až do odpolední modlitby v poslední (třináctý) den. Neomezené je v kteroukoli dobu a není omezeno místem. Může to být tržiště, po cestě, doma apod. Jeho čas je od chvíle, kdy se po prvé objeví srpek měsíce dhú al-hidždža, až do třináctého dne.

Vzpomínání Alláha je obecně jedním z nejlepších činů a nejvýznamnějších darů. Jeho účelem je přiblížení se Alláhovi. Alláh řekl: „Vy, kteří věříte, vzývejte hojně Alláha!“ (Spojenci, 33:41) A dále: „Buďte Mne pamětlivi!“ (Kráva, 2:152) A jinde: „… muži a ženy hojně Alláha vzpomínající – těm všem Alláh věru připravil odpuštění i odměnu nesmírnou.“(Spojenci, 33:35) Abú Hurajra (rAa) vyprávěl, že Prorok (sAs) řekl: „Mufarridúna jsou vpředu.“ Zeptali se ho: „A kdo to je?“ Odpověděl: „To jsou ti, kdo hojně vzpomínají Alláha.“ (podle Muslima) Prorok řekl člověku, který ho žádal o radu, čemu by se měl věnovat: „Nechť je na tvém jazyku stále vzpomínka Alláha Všemohoucího a Vznešeného.“ (podle at-Tirmídhího) Abú Músá vyprávěl, že Prorok (sAs) řekl: „Rozdíl mezi člověkem, který vzpomíná Alláha a který nevzpomíná svého Pána, je jako rozdíl mezi živým a mrtvým.“ (podle al-Buchárího)

Existuje mnoho veršů a hadísů o tom, jak je dobré hojně vzpomínat Alláha.