Přej svým bratrům a sestrám ve víře to, co by sis sám přál

Páteční kázání 9. 10. 2015, šejch Ahmad Rajab, mešita v Praze

Přej svým bratrům a sestrám ve víře to, co by sis sám přál

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Anas bin Málik (rAa) vyprávěl, že Prorok (sAs) řekl: „Nikdo není věřícím, pokud nepřeje svému bratrovi to, co by si přál sám.“

Tento hadís je základem lásky a náklonnosti jednoho muslima vůči druhému, je doporučením, aby se k sobě chovali tak, jak by si přáli, aby se ten druhý choval k němu samému. Slova „nikdo není věřícím“ znamenají, že bez tohoto není víra věřícího člověka úplná. Člověk není opravdovým věřícím, pokud neprojevuje lásku svým souvěrcům, pokud jim nepřeje to, co by si sám přál dobrého pro sebe, jak je to dále vysvětleno ve verzi od imáma Ahmeda: „Člověk nedosáhne opravdové víry, pokud nebude přát lidem to, co by si sám přál dobrého.“

Tento hadís poukazuje na to, že jedním ze žádoucích znaků víry je, aby muslim přál svému souvěrci to, co by si přál sám pro sebe, a nepřál mu nic z toho, co by si ani sám nepřál. Má mu tedy dát to, co by si sám přál, aby mu bylo dáno, a má zabránit tomu, co by sám nechtěl, aby se mu stalo špatného. Má mu být rádcem, usilovat o to, aby byla naplněna jeho práva, aby byl respektován, ceněn a má sledovat jeho prospěch. Tím nejdůležitějším je to, když vidí, že jeho bratr ve víře chybuje, aby mu pomohl chybu napravit. Ti, kdo přišli před námi, říkali: „Ti, kdo milují Alláha, se dívají očima Alláha a cítí s těmi, kdo jsou vůči Alláhovi neposlušní, nelíbí se jim jejich činy a působí na ně, aby se polepšili, tím, že je napomínají, a obávají se, aby nepřišli do Pekla.“

Moji milí bratři a sestry, koho bude zdobit tato velkolepá zásada, ten si zaslouží přijít do Ráje. Prorok (sAs) řekl: „Kdo se chce vzdálit Peklu a vejít do Ráje, nechť se mu splní jeho touha, bude-li věřit v Alláha, v Soudný den a bude lidem dopřávat to, co by si sám přál, aby se mu dostávalo.“ (podle Muslima) V Ahmadově sbírce se traduje, že Jazíd al-Qusarí vyprávěl: „Zeptal se mě Prorok, jestli mám rád Ráj. Odpověděl jsem, že ano. Řekl mi, abych přál svým bratrům v islámu to, co bych si sám přál.“ (Toto se týká všech muslimů obecně. Pokud se muslim chová hezky ke svým souvěrcům na tomto světě, soucítí s nimi, stará se o jejich dobro, toho Alláh odmění dobrem na Onom světě a nechá ho vejít do Svého domu.)

Moji milí bratři a sestry, za tuto zásadu bude odměněn ten a posílí toho, kdo má dobrou duši, jehož srdce není plné zloby, nepoctivosti a závisti. Kdo takový je, toho potěší to, co potěší jeho bratra, a způsobí mu bolest to, co způsobí bolest jeho bratrovi. Kdo má srdce plné zloby, ten se připravuje o toto dobro, neboť zloba, která je v jeho srdci, s tím není v souladu. Závist vede k tomu, že závistivec nemá rád nikoho, kdo by měl více dobrého než on nebo kdo by se mu v tom vyrovnal, protože se chce od lidí odlišovat tím, co má navíc, chce tím být jedinečný. Víra je s tím však v naprostém rozporu. Víra v sobě nese to, že člověk vynakládá prostředky a dává dobročinné dary na základě tohoto přikázání a přeje svým bratrům a sestrám, aby měli tolik dobrého, kolik má on sám, a nikomu z nich pro to nezávidí. Alláh v Koránu chválí každého, kdo nechce být zpupný na Zemi. Pravil: „A toto je příbytek poslední. My připravíme jej těm, kdož zpupní nechtěli být na zemi a pohoršení nešířili – a věru bude to konec bohabojných.“ (Příběhy, 28:83)

Muslimové v dřívějších dobách – nechť je k nim Alláh milostivý – přáli svým bratřím a sestrám to, co si sami přáli, radili jim, to dokazuje jejich schopnost vzdát se něčeho ve prospěch jiných, jejich upřímnost, oddanost a snahu o vyzdvihnutí Alláhova slova, aby Jeho náboženství zvítězilo, báli se, aby nebyli zpupní na zemi. Ibn ^cAbbás řekl: „Pokaždé, když si pročítám nějaký verš z Koránu, přeji si, aby všichni lidé znali to, co znám já.“ Existuje mnoho takových příkladů. Takovéto šlechetné chování je dnes vzácné. Vidíte člověka, který velmi krátí své bratry muslimy na jejich právech, zatímco o svá práva se bere a je lakomý. Vyvyšuje se nad lidi a nedává jim to, co jim patří, aby na tomto světě získal co nejvíc, ba dokonce neváhá lidi podvádět, natož aby jim radil. Vidí, jak jeho bratrovi hrozí nějaká škoda nebo se vydává na scestí ve věcech náboženských či pozemských, a nestojí mu ani za to, aby mu poradil a zabránil mu v tom a přivedl ho na dobrou cestu. Spoléháme se na pomoc od Alláha.

Musíme přát dobré našim bratřím a sestrám ve víře na celém světě, od východu až po západ, jako bychom to přáli sami sobě a své rodině. Musíme chtít, aby se jim nestalo nic zlého a špatného, jako bychom to nechtěli sami pro sebe ani pro svou rodinu. Víme, že nás pak čeká dobro a štěstí na tomto i na Onom světě. Spoléháme se na pomoc od Alláha. Nechť Alláh požehná a dá mír našemu proroku Muhammadovi, jeho rodu a druhům.