Předhánění se v konání dobročinnosti

Páteční kázání 17. 6. 2016, šejch Ahmad Rajab, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Alláh Nejvyšší řekl (ve významu): „Snažte se vzájemně překonávat v dobrých skutcích.“ (al-Baqara, 2:148) Překonávat se je výstižnější než závodit, neboť to nabádá k přispěchání k cíli mezi prvními. Alláh řekl ve významu: „Pospíchejte k milosti od Pana svého a k zahradě, jejíž šířka se rovná nebesům a zemi a jež připravena je pro bohabojné.“ (Rod Imranův 133). V tomto verši milost a odpuštění hříchů je výsledkem pospíchání k pokání a k jiným dobrým skutkům. 

Náš Prorok (s.A.s.), neomylný v tomto směru, vede muslimskou společnost každé doby k iniciativě a říkal ve výroku citovaném Abu Hurajrou: „Buďte iniciativní v skutcích. .. pokušení jsou jako noční temnota. Člověk se probudí jako věřící a večer je z něj nevěřící nebo do večera je věřícím a vzbudí se jako nevěřící. ..vykoupí své náboženství za tento konečný život.“ vyprávěl Muslim a at-Tirmídhí a Ahmed.

Tento hadís poukazuje na pokušení v podobě pracovních a jiných povinností, které se hromadí jako kupy nočních temnot a zabrání v konání jiných dobrých činů. 

Společníci Proroka (s.A.s.) se řídili těmito slovy. Jednou se zeptal, kdo z nich se tento den postí. Umar ibn al-Chattáb řekl, že neměl úmysl se dnes postit, takže tento den se nepostí. Prorok (s.A.s.) se ptal, přestože věděl, že jsou to dobří věřící. Abú Bakr řekl, že on měl tento den úmysl postit se a že se tedy postí. A Prorok (s.A.s.) položil společníkům další otázku: kdo z nich tento den už navštívil nemocného. Umar připomenul, že přece právě vykonali ranní modlitbu a ještě ani neodešli z mešity, takže nikdo neměl možnost navštívit nemocného. Opět se přihlásil Abú Bakr a řekl, že už jednoho navštívil cestou do mešity. Navštívil Abdurrahmána ibn Aufa, který byl předešlou noc nemocen. Abú Bakr k němu zašel cestou, protože předpokládal, že bude vzhůru kvůli ranní modlitbě. Zkontroloval jej a pak pokračoval do mešity. Potom se Prorok (s.A.s) zeptal, kdo už dnes nasytil potřebného a Umar Opět připomněl, že neměli možnost to udělat, protože neopustili mešitu. Kde tedy měl i najít chudáka, který by potřeboval nasytit? 
Znovu se přihlásil Abú Bakr, že i toto již dnes vykonal, když šel od Abdulrahmána ibn Aufa, našel chudého muže, který jej žádal o něco k jídlu, tak Abú Bakr vzal kousek chleba, který držel jeho vnuk, syn jeho syna Abdurrahmána a dal ho tomu chudákovi. Prorok ( s.A.s) na to Abú Bakrovi řekl: „Dostane se do ráje ten, kdo v sobě spojuje všechny tyto vlastnosti.“

Předhánějte se a buďte iniciativní v konání dobrých skutků. Předhánějte se a buďte iniciativní ve zbožných skutcích. Buďte iniciativní a připravte si předem pro sebe z dobrých skutků to, co si připravili ti, kdo byli před vámi. Alláh řekl (ve významu): „A co jste z dobrých skutků sami pro sebe si předem připravili, to naleznete u Alláha lepší a větší v podobě odměny. A Alláha proste za odpuštění, vždyť Alláh je odpouštějící, slitovný!“(Zahalený, 73:20)

Cest k dobrým skutkům je mnoho a jsou dostupné pro každého – se svolením Alláha. Je k nim však třeba odhodlání a úsilí. Zbožných skutků je řada, kde jsou však ti, kdo jen tak procházejí, a ti, kdo se předhánějí?

V ramadánu teď máme nejlepší příležitost snažit se a předhánět se v konání dobrých skutků. Abdulláh bin Abbás vyprávěl, že Prorok (s.A.s.) byl tím nejlepším z lidí a to zejména v ramadánu, kdy se setkal s Gabrielem. Setkával se s ním každou noc v ramadánu, aby ho učil recitovat Korán. Byl lepším v konání dobrých skutků než proudící vánek. (podle al-Buchárího)

Takto se snažili naši zbožní předkové, věnovali se v ramadánu co nejvíce uctívání a konali zbožné skutky. Ramadán není čas určený pro spánek a lenošení. Je to čas určený k vyvíjení co největšího úsilí v konání zbožných skutků a uctívání. Je příležitostí pro smazání hříchů a přijetí odpuštění a slitování od Alláha Nejvyššího.