Pokračování v cestě poslušnosti po ramadánu

Páteční kázání 24. 7. 2015, šejch Ahmad Rajab, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.

Alláh Nejvyšší v súře 41: Fussilat, ve verši 30: „K těm pak, kdož říkali: „Pánem naším je Alláh,“ a potom se přímo ubírali, andělé sestoupí hovoříce: „Nebojte se a nermuťte se, nýbrž radujte se z ráje, jenž byl vám přislíben!“

Protože člověk neví, kdy ho smrt zastihne, je třeba, aby stále pokračoval ve své cestě poslušnosti k Alláhovi a vyvaroval se vzpurnosti, aby byl připraven na setkání s Alláhem v jakékoli chvíli. Mnoho lidí je velmi poslušných Alláhovi v měsíci Ramadánu, po skončení postního měsíce však tuto cestu opustí, jako kdyby uctívali měsíc Ramadán a nikoli Pána tohoto měsíce. Není snad Pán Ramadánu také Pánem ostatních měsíců? A toto je velké opomenutí a zanedbání a je třeba, aby si to každý muslim uvědomil a napravil své záležitosti s Alláhem. Alláh je Bohem živým a uctívaným kdykoli a Pán Ramadánu je také Pánem ostatních měsíců a je třeba Ho uctívat a podřídit se Mu.

Alláh Nejvyšší v súře 11: Húd, ve verši 112 pravil: „Jdi přímo tak, jak přikázáno ti bylo, a taktéž nechť činí ti, kdož s tebou k Alláhu se obrátili! A nebuďte vzpurní, vždyť On jasně zří vše, co konáte.“ A v súře 41: Fussilat, ve verši 6 také pravil: „Miřte k Němu přímo a proste Jej za odpuštění!“

Podle vyprávění Sufjána bin Abdulláha (nechť je Alláh s ním spokojen), který řekl: „Řekl jsem, Posle Alláhův, sděl mi něco o islámu, na co se nemůžu zeptat nikoho jiného než tebe. Řekl (Posel Alláhův mír s ním): Řekni, uvěřil jsem v Alláha, a poté jdi přímou stezkou.” Podle vyprávění Abdulláha bin Mas´úda (nechť je Alláh s ním spokojen) který řekl: „Posel Alláhův (mír s ním) nám jednoho dne nakreslil přímou čáru a poté řekl: Toto je cesta Alláhova. Poté nakreslil mnoho čar zprava a zleva té přímé čáry a řekl: To jsou cesty a na každé je ďábel, který k ní svádí. Poté zarecitoval: „A toto je vskutku stezka Má, jež vede přímo. Kráčejte po ní a nenásledujte cesty jiné, jež by vás vzdálily od cesty Jeho.“(súra 6: Al An´ám, verš 153) Proto držet se přímé stezky znamená řídit se Alláhovými zákony, pevně se držet Jeho náboženství a dodržovat Jeho příkazy a zároveň se oddálit od zakázaného.

Bratři a sestry v islámu, držení se přímé stezky je základem štěstí a cestou k úspěchu a dosažení vyššího postavení v životě pozemském i posmrtném. Alláh Nejvyšší řekl v súře 20: Tá Há, ve verších 123-124: „A věru k vám přijde ode Mne správné vedení. A ten, kdo následovat je bude, nezbloudí ani nebude nešťastný, zatímco ten, jenž odvrátí se od připomenutí Mého, život povede stísněný a v den zmrtvýchvstání vzkříšen bude Námi jako slepý.“

Služebníci Alláhovi, buďte bohabojní a kráčejte stezkou přímou. Ten, kdo tak učiní, Alláh ho ochrání a povede k dobru ve víře i v životě. Usilujte o přímou stezku a spoléhejte se na Alláha, (tabáraka wa ta´álá) a proste Ho, aby vás učinil úspěšnými a pevnými v poslušnosti k Němu. Kdo tak učiní, s pomocí Alláha, dosáhne zajisté této přímé stezky nebo se k ní přiblíží. Proto ve stvrzeném výroku Posel Alláhův (mír s ním) pravil (ve významu): „Toto náboženství je lehké, a kdo přehání v náboženství, toho náboženství samo přemůže. Takže, miřte na cíl anebo se k němu přibližte a radujte se a nechte, aby vám byl nápomocen zítřek před úsvitem a chvilku po něm a po asru a trochu z noci.“ (vyprávěl al-Buchárí a Muslim) Obřady náboženské jsou lehké, a kdo přehání v náboženství, toho náboženství samo přemůže. Al-Háfid bin Radžab (nechť se Alláh nad ním slituje) řekl: „Význam tohoto výroku je: zavrhnout to, co dělá náboženství obtížným. Člověk by měl konat pouze ta uctívání, která unese a která mu nečiní při jejich plnění značné obtíže. To je význam Prorokova výroku (mír s ním).“

Ale je třeba, abychom mířili na cíl. A cíl znamená dosáhnout pravdy, přímé stezky a jejich uskutečnění v té nejlepší podobě. Pokud však muslim nebude moci tuto etapu dosáhnout požadovanou cestou, tak může přejít na druhou etapu, a tou je přiblížení se k cíli. Je ale třeba, aby se moc od té původní nevzdaloval, jinak by se vzdálil úplně od přímé stezky.

Rád bych všem připomněl užitek půstu šesti dnů v měsíci šawwál. Podle vyprávění Abu Ajjúba al-Ansáriho (nechť je Alláh s ním spokojen), Posel Alláhův (mír s ním) pravil ve významu: „Kdo se postil Ramadán a pokračoval šest dnů v měsícišawwál, bude mu počítán jako půst celého roku.” (vyprávěl Muslim)

Půst šesti dnů je sunnou a nikoli povinností, ale jeho užitek a odměna je velká, jak bylo řečeno ve výroku. Tyto dny je možné se postit kdykoli v měsíci šawwál, buď za sebou nebo odděleně. Je však lepší si s tímto půstem pospíšit, jelikož se může člověku připlést do cesty nějaká povinnosti či záležitost, která mu může tento půst později znemožnit.