O povinnosti dbát na povolené a vyhýbat se zakázanému

Páteční kázání 21.10.2016, šejch Ahmad Ragab, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není Božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláhovým a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Abú Hurajra (radialláhu ’anhu) vyprávěl o Alláhově poslovi (sallalláhu ’alajhi wa sallam), že řekl: „Alláh je Dobrý a přijímá jen dobré, a Alláh věru přikázal věřícím to samé, co přikázal poslům, řekl: ‚Poslové! Jezte z dobrého a konejte dobré, Já věru dobře vím, co konáte!‘ (Věřící:51), a řekl: ‚Vy, kteří jste uvěřili, jezte to dobré z toho, čím jsme vás obdarovali (Kráva:172)‘“ (Abú Hurajra dále řekl) „A pak (Prorok (sallalláhu ’alajhi wa sallam)) zmínil (jako příklad) muže na dalekých cestách, rozcuchaného a špinavého, jak natahuje ruce k nebi (se slovy): ‚Pane můj! Pane můj!‘ a přitom jeho jídlo je ze zakázaného, jeho pití je ze zakázaného, jeho šaty jsou ze zakázaného a byl živen zakázanými (věcmi) – jak mu může být vyslyšeno?!“ Alláh byl v tomto výroku popsán sloven „Tajjib“, Dobrý, což zde znamená „Čistý“, a to ve smyslu, že Alláh nemá žádný nedostatek. Jedním z důsledků této vlastnosti je, že Alláh přijímá jen takové skutky, které jsou čisté – neobsahují nic, co je znehodnocuje – a přijímá jen takové peníze a majetky, které jsou halál, tj. získané povoleným způsobem.

Prorok (sallalláhu ’alajhi wa sallam) také řekl: „Nespěchejte na svůj příděl živobytí (rizq), protože žádný služebník nezemře dříve, než obdrží poslední rizq, který mu patří. Buďte tedy bohabojní a žádejte o něj (o svůj rizq) hezky – z povoleného, ne ze zakázaného!“

Buďte bohabojní! Berte to, co vám Alláh povolil, a nechte být to, co vám Alláh zakázal, a vězte, že Alláh je ten, kdo vám zajišťuje živobytí a že je Silný a Pevný! On obdarovává, koho chce, a ví nejlépe, kdo je vděčný. A dále vězte, že nejlepší rizq je ten, který člověku stačí a neobsahuje hřích. To, čeho je málo, ale stačí to, je lepší než to, čeho je hodně a člověka to svede ze správné cesty. Bohatý není ten, kdo má hodně věcí, nýbrž bohatý je ten, kdo má bohatství v duši. Peníze a majetky získané z povoleného (halál peníze), jsou dobré a požehnané, i kdyby jich bylo málo, zatímco peníze a majetky získané ze zakázaného (harám peníze) nejsou vůbec požehnané, a jejich majitel za ně bude souzený v Den zmrtvýchvstání. Člověk, který dbá na halál a vyhýbá se harám, získá rovnou několik věcí, ze kterých zmíníme následující:

1. Halál cesta léčí srdce, zatímco harám cesta člověka přivádí do záhuby a ničí jeho víru. Cožpak sis nevšiml, že Alláhův posel (sallalláhu ’alajhi wa sallam) řekl: „Věru povolené je jasné a zakázané je jasné, a mezi nimi jsou pochybné věci, které nezná mnoho lidí. Ti, kteří se těmto pochybnostem vyhnou, budou čistí před Alláhem i před lidmi…“ a poté dodal: „A věru je v těle jeden orgán, který když je dobrý, je dobré celé tělo, a když je špatný, je špatné celé tělo, a tím je srdce!“ Prorok (sallalláhu ’alajhi wa sallam) nám v tomto výroku sděluje, že srdce léčí, když muslim dbá na halál, tvrdne, když se nevyhýbá pochybnostem, a kazí se, když jí člověk z harám! Povolené je jasné a zakázané je jasné, a kdo má o něčem pochybnosti, ať se zeptá dříve, než do toho půjde, aby potom nelitoval.

2. Jíst jen z halál znamená bezpečí před záhubou. Pro člověka, který jí a žije ze zakázaného, platí verš: „A nevrhejte sebou do záhuby“ (Kráva:195), protože takový člověk se dopustil něčeho, co zpravidla vede do záhuby – leda, že by se nad ním Alláh slitoval a pomohl mu k pokání. Sahl ibn Abdulláh řekl: „Bezpečí se skrývá ve třech věcech: Jíst z halál, plnit povinnosti a následovat Proroka (sallalláhu ’alajhi wa sallam).“

3. Kdo jí ze zakázaného, přijde o krásu víry, světlo v srdci a prozíravost (bystrý úsudek), protože Alláh je Dobrý a přijímá jen to, co je dobré. Říkávalo se: „Kdo klopí zrak před zakázaným, vyhýbá se zakázaným vášním, má srdce plné bázně k Alláhu a je zvyklý jíst z halál, tomu dá Alláh prozíravost.“

4. Vše, co vyrostlo ze zakázaného, patří přednostně do pekla! Prorok (sallalláhu ’alajhi wa sallam) řekl Ka’bu ibn ’Udžrovi (radialláhu ’anhu): Ka’be ibn ’Udžro! Modlitba je důkaz, půst je bezpečná ochrana a almužna maže špatný skutek stejně, jak hasí voda oheň! Ka’be ibn ’Udžro! Každé maso, které roste ze zakázaného, patří přednostně do pekla!“

Rozšíření zakázaných věcí:

Mějme na vědomí – po tom všem, co jsme si řekli – že Prorok (sallalláhu ’alajhi wa sallam) nám řekl, že na konci času se zakázané věci rozšíří natolik, že lidé už se přestanou starat o to, zda jejich peníze pochází z povoleného nebo ze zakázaného. Nenech se proto oklamat obrovským množstvím harámu a ohromným počtem lidí, kteří z něj žijí. Ve sbírkách al-Buchárího a Ahmada Prorok (sallalláhu ’alajhi wa sallam) říká: „Věru přijde čas, kdy člověku bude lhostejné, odkud získal peníze, zda z povoleného nebo ze zakázaného.“ A proto se nenech oklamat. Zakázané je to, co zakázal Alláh a Jeho Posel, a to bez ohledu na to, jak moc to lidé obcházejí a porušují. Jde o harám, na který se tě Alláh bude ptát, i kdyby těch, kteří to nedodržovali, bylo hodně.

Mnoho lidí v životě nezajímá nic jiného než honba za dočasnými a všudypřítomnými vášněmi a slastmi a hromadění majetků a peněz z jakýchkoliv zdrojů – z povolených i zakázaných. Tato otázka pro ně totiž není důležitá! Nechť nás Alláh před tímto ochrání! Věřící z prvních generací na tom byli úplně jinak. Umar (radialláhu ’anhu) řekl: „Vzdávali jsme se devíti desetin povoleného ze strachu, že bychom se jinak mohli dostat do něčeho zakázaného.“

Vězte, služebníci Alláhovi, že tento pozemský život je dočasný a že v něm jde o zkoušku, tak dbejte na to, abyste patřili k těm, kteří uspějí a vstoupí do ráje. Alláh říká: „Lidé, buďte bohabojní a obávejte se dne, kdy rodič žádný nebude nápomocný dítěti svému ani dítě žádné nebude nijak nápomocné rodiči svému! Slib Alláhův je věru pravdivý! Nechť vás tedy tento pozemský život neoklame a nechť vás neoklame (šajtán) klamavý!“ (Luqmán:33).

Služebníci Alláhovi, buďte bohabojní tím, že budete poslouchat Alláhovy příkazy, vyhýbat se Jeho zákazům a nepřekračovat Jeho hranice. Vždyť Alláh Vznešený řekl: „A kdo bude bohabojný, tomu Alláh učiní východisko a obdaruje ho, odkud to nečeká.“ (Rozvod:2-3).