Muslimská pospolitost

Páteční kázání 15. 1. 2016, šejch Ahmad Rajab, mešita v Praze  

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Milí bratři a sestry, společenství, pospolitost a jednota jsou velkým požehnáním a přinášejí mnoho dobrého. Mezi toto dobro patří mj.:

- Společná modlitba je lepší než modlitba jedince o dvacet sedm stupňů, jak řekl Prorok (sAs): „Společná modlitba je lepší než modlitba jedince o dvacet sedm stupňů.“

Ibn al-Qajjim – nechť je k němu Alláh milostivý – má k tomu pěkný komentář: „Věřící jsou si vzájemně užiteční, když něco dělají společně, jako je tomu např. při společné modlitbě. Modlitba každého jednotlivce se znásobí dvacet sedmkrát, když ji vykoná společně s někým dalším, takže čin někoho druhého znásobí jeho odměnu a stejně tak jeho čin znásobí odměnu toho druhého. A kdyby se nesešli, tak i kdyby se každý pomodlil dvacet sedmkrát, nevyrovnalo by se to jeho odměně, když se přidá ke svým bratrům.“

- odměna za modlitbu se zvyšuje tím více, čím více modlících se osob se sejde, Prorok (sAs) řekl: „Odměna za společnou modlitbu dvou mužů je větší, než kdyby se modlil každý sám. Odměna za společnou modlitbu tří mužů je větší, než modlitba dvou mužů. Čím je jich více, tím lepší je to u Vznešeného Alláha.“

Další výhodou jednoty a společenství (pospolitosti), milí bratři a sestry, je setkávání se různých lidí, silných a slabých, bohatých a chudých, vzdělaných a nevzdělaných, zdravých a nemocných, když se sejdou, pomůže ten tomu, tenhle vezme za ruku tamtoho. Takto může život fungovat správně a takto vypadá solidarita, a proto se říká, že v jednotě je síla.

Prorok (sAs) nám vysvětlil, že pomoc od Alláha je větší, jsou-li lidé pospolu. Řekl: „Ruka Alláhova je se společenstvím.“ Alláh chrání muslimy v jejich pospolitosti, chrání je před zlem a hrozbami, před ubližováním ze strany druhých, před strachem a vším, co by mohlo narušit jejich jednotu. Jakmile se rozdělí, klid pomine a jejich situace se zhorší, jak je zřejmé.

Další předností společenství (pospolitosti) je udržování víry a vyrovnání se se slabostí ve víře, neboť pro člověka je jednodušší být poslušný, je-li ve skupině s dalšími, a je pro něho jednodušší zanechat neposlušnosti, je-li spolu s ostatními. Je pro něho lehčí nést břímě, když mu jeho bratři / sestry pomohou. Když je člověk sám, stává se slabším, jedince snadněji ovládne šajtán. Společnost dobrý lidí pomáhá člověku napravit své chyby. Věřící je zrcadlem svého bratra, a proto Alí (rAa) řekl: „Snášet problémy vyplývající ze života ve společenství je lepší, než být osamocený a mít čistou mysl.“

Společenství hraje velkou roli v ochraně před šajtánem. Prorok (sAs) řekl: „Pokud jsou v jedné vesnici či poušti tři muži a nemodlí se společně, pak je ovládl šajtán. Dodržujte společnou modlitbu, neboť vlk žere ovce vzdálené od stáda.“ Stejně tak, zůstane-li muslim sám nebo muslimka sama, bez rodiny a bez svých zbožných sester muslimek, zatouží po něm nebo po ní šajtán a svede ji na scestí, bude jí našeptávat, až začne pochybovat o své víře a sklouzne do nějaké propasti… Prosíme Alláha, aby nás před tím ochránil.

Vyzývání k cestě Alláhově je obtížná věc, která vyžaduje spojit síly, vyžaduje pomoc, vyžaduje lidi, kterým upřímně záleží na tomto náboženství, na této ummě a na da‘wa – vyzývání k Alláhu. Podíváme-li se na různé formy uctívání, které jsou v našem náboženství, jako je povinná modlitba, pouť do Mekky, páteční modlitba, sváteční modlitby a jiné, všechna jsou vykonávána společně a ukazují na význam jednoty a společenství (pospolitosti).

Všimněme si také, že islámské právo zakazuje vše, by mohlo narušit pospolitost a mezilidské vztahy. Například zakázala prodej, pokud již prodej nabídl jiný muslim, koupi, pokud ji již nabídl jiný muslim. Zakázala např., aby muslim požádal o ruku ženu, o jejíž ruku už požádal někdo jiný apod.. To vše, aby nedocházelo ke sporům a vzájemné zášti.

Přísahám při Alláhovi, společenství (pospolitost) je velkým požehnáním. Toto požehnání se dokonce neomezuje na náboženské záležitosti, ale zahrnuje i veškeré světské záležitosti jako například společné stolování. K Prorokovi (sAs) přišel muž a řekl: „Jíme, ale nenasytíme se.“ Prorok se zeptal: „Asi jíte každý sám. Sejděte se ke společnému jídlu a vyslovte jméno Alláhovo a bude vám požehnáno.“

Prorok (sAs) řekl: „Jídlo pro jednoho člověka stačí dvěma. Jídlo pro dva stačí čtyřem. Jídlo pro čtyři stačí osmi.“

Abú Tha^claba al-Khušaní vyprávěl, že lidé měli ve zvyku, když Prorok (sAs) přišel k někomu domů, že se rozutekli do různých údolí a zákoutí. Prorok (sAs) jim řekl: „To, jak se rozutečet do údolí a zákoutí, to je od šajtána.“ Vždy když potom přišel k někomu domů, shromáždili se tak, že se začalo říkat: „Kdyby se přes ně přehodil plášť, přikryl by je všechny.“ Podívejte se, do jaké míry byli sahába poslušní k Prorokovi (sAs)!

Také při cestování islám nabádá k tomu, aby se cestovalo ve skupině, a zakazuje cestovat o samotě – to samozřejmě platí, dokud je to možné. Obzvláště by na to měl člověk dbát, když je to třeba.

Jsou i další věci, které by bylo dobré zmínit, ale už pro ně není prostor.

Věřící člověk je malý, je-li sám, a je velký, je-li spolu se svými bratry, a to zejména, panuje-li atmosféra strachu, nepokoje a potíží. V takovém případě člověk potřebuje své bratry ještě více. Také v když muslimové prožívají těžké zkoušky a všude je plno pokušení a snah svést muslimy ze správné cesty, v takových situacích potřebuje každý muslim a každá muslimka své bratry a sestry. Sdružujte se tedy a dávejte pozor, ať se nerozdělíte. Prosíme Alláha, aby sjednotil muslimy a jejich slovo na pravdě.