Muslim je ten, kdo nikomu neublíží slovem ani činem

Páteční kázání 28. 12. 2018, šejch Usama al-Deiri, mešita v Praze

Chvála Alláhovi, Pánu všech světů, požehnání a mír Prorokovi, jeho rodu, druhům až do Soudného dne.

Islám ustanovil soubor principů a hodnot pro uchování společnosti, aby v ní vládlo bezpečí, urovnané vztahy a atmosféra bratrství, lásky a tolerance. Nejvýznamnější zásadou je, aby člověk šířil dobro a milosrdenství ve společnosti, ve které žije, aby neškodil muslimům, ani nemuslimům. Opravdový věřící je ten, od koho pochází jen dobro, neškodí nikomu slovem, a když mluví, mluví jen o dobrých věcech. Prorok (sAs) řekl: „Kdo věří v Alláha a Soudný den, nechť mluví jedině dobře nebo ať mlčí.“

Skutečný muslim nenadává, nekleje, neplete se do cizích záležitostí, neboť takové chování šíří hněv a nenávist mezi lidmi, společnost se rozpadá, její struktura slábne, muslimská komunita se rozděluje. Prorok (sAs) přislíbil každému, kdo se takto chová, tu nejhorší odplatu. Podle Abú Hurajry (rAa) se traduje, že Prorok (sAs) řekl: „Víte, kdo zbankrotuje?“ Odpověděli: „Zbankrotovaný člověk je ten, kdo nemá vůbec peníze ani majetek.“ Řekl jim: „Zbankrotovaný člověk z mého lidu je ten, kdo přijde v Soudný den s modlitbou, půstem a almužnou, přijde a přitom v minulosti nadával tomu a tomu a pomlouval toho a toho, ošidil toho a toho, prolil krev toho a toho, zbil toho a toho, a proti tomu bude postaven jeden jeho dobrý skutek a další dobrý skutek, a nebude-li mít dostatek dobrých skutků, aby to odčinil, budou vzaty jejich hříchy a přidány k jeho skutkům a pak bude uvržen do Ohně pekelného.“

Zde Prorok (sAs) ukazuje další způsob uctívání, kterým je uctívání prostřednictvím vzájemného chování a jednání.

Než začne muslim mluvit o záležitostech svých bratrů muslimů, anebo než začne svého bratra pomlouvat nebo kazit společnost klevetami, měl by si vzpomenout na svého Pána, který slyší a vidí, na anděly, kteří píší a zaznamenávají, jak pravil Všemohoucí: „A člověk nevyřkne slovo jediné, aniž je vedle něho připraven dohližitel.“ (Qáf, 50:18) Ibn Masúd řekl: „Přísahám při Alláhovi Jediném, na této zemi je nejvíce potřeba dlouhé vězení pro jazyk.“ Tedy: ať mluví dobře, anebo ať vzpomíná Alláha.

O tolika lidech jsme slyšeli, jak je jejich jazyk dovedl k pochybení a zničení, kolik národů Alláh zničil a potrestal za osočování Jeho proroků a prohlašování je za lháře, když přišli s Pravdou. Prorok (sAs) řekl Muázovi bin Džabal, když se ho zeptal, čím se může přiblížit k Ráji a vzdálit od Ohně pekelného: „Mám ti říct, co je základní věcí?“ Muáz odpověděl: „Ale ano!“ Odmlčel se tedy a pak řekl: „Drž jazyk na uzdě.“ Muáz řekl: „Proroku, bude s námi zúčtováno za to, co řekneme?“ Odpověděl: „Muázi, kéž by tě tvá matka nikdy neměla! Je snad něco jiného, co vrhá lidi tváří do Ohně pekelného, než plody toho, co vysloví svým jazykem?“

Alláh stanoví pro každého, kdo uškodí svému bratrovi, aniž by cokoli spáchal, že je to jasný hřích. Všemohoucí praví: „A ti, kdož urážejí věřící muže a věřící ženy, aniž si to oni zasloužili, ti se obtížili pomluvou i hříchem zjevným.“ (Spojenci, 33:58) Jednoho dne vystoupil Prorok (sAs) na minbar a zvolal: „Lidé, kdo věříte jen jazykem, a víra nevstoupila do vašich srdcí, neočerňujte muslimy, nehledejte na nich chyby, neboť jestliže někdo hledá jejich chyby, Alláh bude hledat jeho chyby, a pokud Alláh hledá něčí chybu, zostudí ho ve vlastním domě.“

Skutečný muslim je takový, kdo neočerňuje jiné lidi. V obou sbírkách správných hadísů se traduje, že Prorok (sAs) řekl: „Muslim je ten, kdo jinému muslimovi neublíží ani slovem, ani činem.“ V jiné verzi je: „Muslim je ten, kdo nikomu neublíží slovem ani činem. Věřící je ten, jemuž lidé svěří své životy i majetek.“

Služebníci Alláhovi, dávat si pozor na jazyk, abychom nikoho neočernili ani nikomu neublížili, je znakem dokonalé víry. Kdo věří ve Všemohoucího Alláha, musí chránit svou duši i jazyk před veškerým zlem. Kdo vyznává, že není boha kromě Alláha a že Muhammad je posel Alláhův, musí svůj jazyk, kterým toto vyslovil, očistit od jakýchkoli špatností namířených vůči druhým. Musí se stát nástrojem vyzývání k Pravdě a dobru. Kdo se jal vykonávat zbožné činy a pilíře víry, musí také v praxi činit takové kroky, které budou zasévat dobro u jeho bratrů zde v Evropě, chránit jeho bezpečí a stabilitu a bude díky nim dále prospívat a růst. Spolu s tím, že si bude dávat pozor na jazyk, aby se nedopustil ničeho zakázaného, musí člověk dávat pozor, aby svou rukou neohrozil životy lidí nebo jejich majetek, aby se neoprávněně nijak nedotkl jejich peněz či majetku. Toto je druhou podmínkou pro dosažení úplné víry.

Alláh zmiňuje ustanovení o uctívání a vzájemném chování a jednání obecně, podrobně to bylo ustanoveno tradicí Proroka (sAs). O morálce, slovech a činech se však vyjadřuje podrobně, zmiňuje jednotlivé zásady morálky, jako je upřímnost, důvěryhodnost, přikazování dobrého a dobrá rada, dobrá mluva. Všemohoucí Alláh praví: „Řekni služebníkům Mým, aby hovořili jen to, co nejlepší je.“ (Noční cesta, 17:53) Zakázal ošklivou mluvu, pravil: „Nepomlouvejte se vzájemně!“ (Komnaty, 49:12) Všemohoucí – chvála Mu – pravil: „Běda každému pomlouvači, jenž na cti utrhá!“ (Pomlouvač, 104:1) A to proto, že toto vše ohrožuje podstatu víry.

Stav rozdělení a roztříštěnosti, do jakého se v současnosti dostala islámská komunita, je jedině důsledkem úpadku tohoto morálního pořádku, ve kterém byli vychováni naši zbožní předkové. Kam půjde každý, kdo škodí svým bratrům muslimům, svým sousedům, své čtvrti, svému městu…? Prorok (sAs) řekl: „Kdo věří v Alláha a v Soudný den, neškodí svému sousedovi.“

Vězte, že nemoc jazyka a rukou je možno vyléčit. Lékem je v prvé řadě náprava duše, je třeba ji očistit, očistit její zdroje, tedy sluch a zrak tak, aby se živila jen tím, co je povolené. Chvála budiž Alláhovi, Pánu všech světů. Ó Alláhu, dej, ať patříme k těm, kdo mají dobrou morálku.