Kultivovanost islámu při odpovídání oponentům

Páteční kázání 2. 5. 2014 (3. radžab 1435), šejch Ahmad Ragab, páteční protest – Praha 7, Letná

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není Božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Žádný nezaujatý člověk s citem pro spravedlnost, ať už je muslim nebo ne, nemůže souhlasit s tím, co se stalo (minulý pátek) – bezdůvodné znesvěcení mešit vpadnutím policejních jednotek a urážka muslimů a člověka jako takového.

Místa určená k uctívání mají svou posvátnost pro každého (civilizovaného) člověka, v každém náboženství, ale i v každém státě a ve všech zákonech. Nikdo proto nedovoluje bezdůvodně tato místa znesvěcovat. Nechci hovořit o samotné události, ke které došlo, protože ta byla podle našeho názoru chybná sama o sobě. Chci jen upozornit na některé body:

- Islám respektuje místa určená k uctívání, i když patří nemuslimům. Alláh řekl v Koránu (ve významu): „Kdyby byl Bůh nezahnal jedny lidi druhými, věru by byly bývaly zničeny kláštery, kostely , synagogy a mešity, v nichž hojně je vzpomínáno jména Božího.“ (Pouť:40). Ve verši jsou zmíněná místa uctívání pro židy, křesťany a muslimy. Jsou zmíněna všechna společně, protože jsou všechna určena k uctívání, a jako taková mají u nás v islámu svou posvátnost, a to i ve válce. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) říkal velitelům svých vojsk : „Nekraďte z válečné kořisti, nezrazujte, nezabíjejte děti, ženy, starce ani  lidi v klášterech.“ Stejné doporučení řekl též Abú Bakr vojsku, který vedl Usáma bin Zajd. Toto platí ve válce. My tu ale máme mír a vzájemné dohody, a tudíž by tato pravidla měla být respektována ještě více.

- Islám vyzývá k diskuzi a respektuje názory druhých. Někteří se domnívají, že islám je velice tvrdý systém, který nerespektuje názory druhých nebo názory oponentů. Není tomu tak. Islám v mnoha případech vyzývá ke klidné diskuzi plné respektu, a to obzvláště v oblasti náboženské osvěty. Alláh řekl svému prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání): „Vyzývej k cestě Pána svého moudrostí i k&aa cute;záním krásným a veď s nimi spor slovy nejlepšími!“ (Včely:125).
K Alma’múnovi (jednomu z muslimských chalífů) vstoupil jednou muž se slovy: „Střez se hněvu Božího, ty krutý hříšníku!“ Alma’mún byl vzdělaný, a tak mu odpověděl: „Ty! Alláh poslal člověka lepšího, než jsi ty, k člověku horšímu, než jsem já, a přesto mu přikázal vlídnost! Poslal Mojžíše a Árona, kteří byli lepší než ty k Faraónovi, který byl horší než já. Alláh říká (ve významu): „a k Faraónovi, jenž vzpurně si počíná, oba se vydejte a řečí mírnou k němu promluvte, snad vzpamatuje se či zalekne.“(Tá Há : 43–44).“

- Islám pevně věří, že jedním z Božích zákonů v tomto vesmíru je, že nikdy nebudou všichni lidé na stejné cestě a stejného vyznání, ale vždy budou mezi nimi rozpory. Toto je Boží zákon, o kterém již bylo rozhodnuto. Alláh říká (ve významu): „Kdyby Pán tvůj chtěl, byl by věru učinil lidstvo národem jediným, avšak oni stále jsou ve sporech – kromě těch, nad nimiž se Pán tvůj slitoval; a kvůli tomu je stvořil.“ (Húd:118–119).

Alláh nám v těchto verších oznámil, že kdyby chtěl, učinil by z celého lidstva jednu jedinou skupinu lidí, která jde stejnou cestou – buď věřící, nebo nevěřící, ale Alláh to tak nechtěl, nýbrž rozhodl, že vždy budou existovat mezi lidmi spory v jejich náboženstvích a přesvědčeních a myšlenkových směrech – kromě těch, nad kterými se Alláh smiloval, „a kvůli tomu je stvořil“. Nebo je též možné, že je stvořil kvůli tomu, aby mezi nimi byly rozpory. Spory jsou přirozenou věcí, ale když jsou v otázce přesvědčení, tak je třeba chápat, že jde o pravdu a lež. Nutně musí být jeden ze dvou názorů pravda a druhý lež, ovšem rozsouzení přijde až v Den zmrtvýchvstání a pak už bude jen ráj nebo peklo.
Alláh k nám poslal posly, seslal k nám Písma a dal nám rozum, abychom rozlišili pravdu od lži a správné od špatného. Na každém člověku je, aby hledal, přemýšlel a četl a soustředil se na rozeznání pravdy od lží a správného od špatného dříve, než začne soudit věci a lidi bez znalostí nebo na základě mylných informací. Kdo chce číst o islámu, nechť čte v jeho originálních zdrojích a autentických textech. Islám přišel proto, aby dovršil vznešené mravy, jak řekl Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání).

Bratři a sestry v islámu, nestyďte se pevně praktikovat svou víru a nestyďte se k ní vyzývat. Vždyť naše náboženství vyzývá jen k samým krásným věcem! Proč se někteří stydí se pevně držet islámu? Proč se někteří muži stydí za tradici svého Proroka? Proč se některé ženy stydí za některá přikázání v islámu? Proč se, muslimko, stydíš obléci si správný islámský ženský oděv. Naše víra je symbolem naší hrdosti a cti. Lidé pokřivených srdcí, kteří jen následují své vášně, se neostýchají dát najevo špatné, tak proč bychom se my muslimové měli stydět projevit naši víru, která má větší právo na to, aby byla následována!

A nakonec dodávám: „Je však možné, že je vám nepříjemné něco, co je pro vás dobré, a je možné, že milujete něco, co je pro vás špatné; jedině Bůh to zná, zatímco vy to neznáte.“ (Kráva:216).