Hidžra Proroka (sAs) plná ponaučení

Páteční kázání 22.9.2017 (2. 1. 1439), šejch Usama al-Deiri, mešita v Praze

Bismilláhi rrahmáni rrahím.

Alláhovi služebníci! Jak silná je naše potřeba v dnešní době k pečlivému a skutečnému prostudování života a tradic Posla Alláhova (sAs). Takové zkoumání nám dodá mnoho ponaučení ve všech životních směrech, neboť jeho přítomnost byla pro lidstvo novým šťastným obdobím. Jednou z významných událostí jeho života je i jeho emigrace z Mekky do Jathribu. Vždyť muslimové po této hidžře byli obklopeni silou a vítězstvím a lidé upustili od uctívání lidí a obrátili se k uctívání Pána lidí. Díky tomu se lidem rozsvítily cesty životem a byli přeneseni z temnot neznalosti a zaostalosti uctívání Alláha Jediného, daleko od modloslužebnictví.

Prorok (sAs) zůstal v Mekce 13let, aby vyzýval lid k islámu v prostředí, kde obyvatelé bojovali proti němu a jeho stoupencům. Došlo dokonce až k plánování zabití Proroka (sAs): „A hle, ti, kdož neuvěřili, strojili proti tobě úklady, aby tě zadrželi anebo zabili či vyhnali. A chystali úklady, avšak i Alláh chystal úklady – a Alláh je nejlepší ve strojení úkladů.“ (Kořist, 8:30)

Obratem přišlo svolení od Alláha Nejvyššího Svému Prorokovi, aby hledal jinou zem, která by byla vhodná pro jeho úkol. A stal se Jathrib tím místem požehnaným, které přijalo Proroka (sAs) a uchovalo se tím velkolepé zákonodárství (šaria). A Posel Alláhův (sAs) také připravil lid tohoto města k vlídnému přijetí muslimů emigrujících z Mekky. Al Ansár neboli obyvatelé Jathribu je očekávali se slovy – rozzářila se pro nás luna.

Ano, emigrace se zdařila a muhádžirún (emigrující z Mekky) se shodli s ansáry (místními obyvateli) a to od dětí až po dospělé ženy a muže. Povedlo se tedy sjednotit národ, což vymazalo předešlé neshody a nenávisti ze starých dob zvláště mezi kmeny Aws a Chazradž.  Prorok (sAs) se pustil do vybudování nového státu, budováním mešity. Také zavedl ústavu, která představovala velikost tohoto náboženství ve vytváření multikulturního prostředí ustanovením pravidel soužití na základě vyrovnanosti v povinnostech a právech ve společnosti, kde žijí muslimové a nevěřící.

Jedno z nejdůležitějších ponaučení z hidžry Proroka (sAs) je spoléhání se na Alláha Nejvyššího a víra v to, že On dává zvítězit věřícím služebníkům, vždyť slova Alláhova říkají (ve významu): „Jestliže vy mu nebudete pomáhat, Alláh pomohl mu již dříve, když vyhnali jej nevěřící a když byl jedním ze dvou, a když byli oba skryti v jeskyni, pravil svému příteli: „Nermuť se, vždyť Alláh je s námi“. (Pokání: 40) To je pravé vítězství, když Alláh neopustil Svého Posla, přestože ho příbuzní i jeho kmen opustili a neuvěřili mu.

Alláhovi služebníci! Emigrace může mít i další význam, a to opustit navždy své hříchy a opustit každou cestu, která se vzdaluje od cesty Alláhovy. Prorok (sAs) řekl: „Dokud bude pokání, bude i emigrace a pokání zůstává, dokud slunce nevyjde od západu.“ Člověk ve chvíli, kdy se kaje k Alláhovi, tak utíká a emigruje do nového života. Opouští místa hříchů a začíná jinde. Takže hidžra neskončí a její odměna bude až do Dne soudného.

Muslim je svým způsobem stále muhádžir a to svým milosrdenstvím a vlídností vůči ostatním. A co láska k vlasti? Prorok (sAs) stál na prahu Mekky a promlouval k ní slovy: „Jak milá jsi  země a jak mnoho tě milují… a nebýt toho, že mě můj lid vyhnal, nevybral bych si jiné obydlí než na tvé půdě.“