Bohabojnost je cesta do Ráje

Páteční kázání 31. 7. 2015, šejch Ahmad Rajab, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.

Bohabojností se vyznačují věřící a zbožní. Bohabojnost patří nutně k víře a ukazuje na její úplnost. Je počátkem všeho dobra na tomto i na Onom světě. Každá duše, která v sobě nemá strach z Alláha, je zkažená.

Být bohabojný znamená pociťovat Jeho Velikost, být si vědom toho, že jsem zcela v Jeho rukách, že On ví vše o Svém služebníkovi, ví o tom, co skrývá, i o tom, co není skryto.

Chvályhodná a upřímná bázeň je to, co zabraňuje člověku dopouštět se toho, co Všemohoucí Alláh zakázal, tento strach z trestu za neposlušnost je ve své podstatě velebením velikosti Mocného a Velkého Alláha. Jestliže však strach přesáhne tuto míru, může člověka ovládnout beznaděj.

Imám Ibn Radžab al-Hanbalí (nechť je k němu Alláh milostiv) řekl:

„Nutná míra bázně je to, co člověka přivede k plnění toho, co je povinné, a přiměje ho, aby se vyhýbal tomu, co je zakázáno. Je-li silnější do té míry, že díky ní člověk dělá i to, co není povinné, a přestane dělat i některé drobné věci, které jsou zavrženíhodné, a začne více dělat věci povolené, je to chvályhodné a ku prospěchu. Je-li ještě silnější, může vést až k onemocnění či smrti, anebo životu v neustálých obavách. Člověk se přestane snažit konat dobré, ctnostné skutky vyžadované a milované Mocným a Velkým Alláhem. Toto již není chvályhodné.“

Al-Ghazálí řekl: „Naděje a bázeň jsou jako dvě křídla, díky nimž se ti, kdož jsou blízcí (Alláhovi), dostanou na všechna požehnaná místa. Jsou prostředkem pro překonání všech nepřekonatelných překážek na Onom světě.“

Všemohoucí Alláh pravil: „A kdo se postavení Pána svého obával, ten dvě zahrady dostane.“ (Milosrdný, 55:46)

A dále: „Ti, kdož vzpurní byli a život pozemský si oblíbili, těm věru peklo za útulek připravili. Však ten, jenž postavení Pána svého se bál a duši před vášní spasil, ten věru v zahradě rajské svůj bude mít azyl.“ (Vytrhující, 79:37-41)

Vznešený Alláh pravil: „Hle, toto je satan, který často vám nahání strach svými přáteli, však nebojte se jich, nýbrž bojte se Mne, jste-li věřící.“ (Rod ^cImránův, 3:175)

Podle Šaddáda bin Aus (rAa) se traduje, že Prorok (sAs) řekl: „Mocný a Velký Alláh pravil: ‚Přísahám při Své Moci a Velikosti, o dvě bezpečí a dva druhy strachu člověka nepřipravím. Bude-li si myslet, že je přede Mnou na tomto světě v bezpečí, probudím v něm strach v den, kdy shromáždím Své služebníky. Bude-li se Mne bát na tomto světě, ochráním ho v den, kdy shromáždím Své služebníky.“ (upravil al-Albání)

^cÁ’iša (rAa) vyprávěla, že se ptala Proroka na tento verš: „Ti, kdož dávají to, co dávají, a jejichž srdce se chvějí…“(Věřící, 23:60) ^cÁ’iša řekla: „Jsou to snad ti, kdo pijí alkohol a kradou?“ Prorok (sAs) odpověděl: „Ne, dcero Abú Bakra as-Siddíqa. Jsou to ti, kdo se postí, modlí, dávají almužnu a bojí se jen toho, že to od nich nebude přijato. To jsou ti, kdo usilují o dobré skutky.“ (podle at-Tirmídhího, upravil al-Albání)

Podle at-Tirmídhího se traduje hadís podle Abú Hurajry (rAa) o tom, že Prorok (sAs) řekl: „Člověk, který pláče ze strachu z Alláha, nepůjde do Pekla, dokud se mléko nevrátí do vemene, a prach zvířený bojem na cestě Alláhově a pekelný dým nebudou nikdy existovat spolu.“

Wahb bin Munabbih – nechť je k němu Alláh milosrdný – řekl, že není lepšího uctívání Alláha než strach.

Bratři a sestry v islámu, člověk, který se bojí, se vždy snaží utéct od toho, koho se bojí. Jinak je tomu však u strachu ze Vznešeného Alláha. V tomto případě člověk utíká k Němu. Od každého, koho se bojíte, utečte, kromě Mocného a Velkého Alláha – vždy utíkejte k Němu.

Alláh pravil: „Odvrať se proto od nich, a nebudeš za to kárán!“ (Běžící, 51:54)

Je-li dostatek takového strachu v duši věřícího, nutí ho to k obavě z Všemohoucího Alláha a plnění toho, co přikázal, a zanechání všeho, co zakázal. Muslim tak investuje svůj čas do poslušnosti Mocného a Velkého Alláha, věnuje tomu své úsilí a neztrácí čas ničím, co není nijak užitečné.